devíti stech kilometrech aljašsko-kanadské dálnice a dalších necelých šesti stech padesáti kilometrech aljašských prašných cest. Kate zavrtěla hlavou. Letos přijeli nějak brzo a vystrnadit šli čím dál hůř – jako by se jim nechtělo pryč, jakmile sem jednou dorazí. Vítejte na Aljašce – a teď se vraťte hezky zase domů. Sklouzla pohledem na auto naproti karavanu. „Zatracený Frank Scully,“ zamumlala bezmyšlenkovitě. Pan Baker si odkašlal. „Kdo je Frank Scully, slečno Shugaková?“ „Přistěhoval se sem vloni z Washingtonu, koupil si srub Grega Migaiola.“ Pan a paní Bakerovi vypadali zvídavě. Kate jim ukázala, co ji nadzdvihlo. „Řídí támhleten cherokee chief a pořád si na něj nedal aljašské značky. To mě strašně štve. Lidi se přistěhují do divočiny a myslí si, že nemusí platit nový řidičák a registraci.“ Zastavili mezi zchátralým černým rancherem a ještě zchátralejším hnědým sedanem Plymouth, kterému chyběly oba nárazníky. Kate zařadila dvojku a vypnula motor. Auto šlapalo dobře, i když dveře na straně řidiče pořád nešly otevřít. „Takže, přátelé, pamatujte na to, co jsem vám řekla. Roadhouse není úplně to, na co jste zvyklí. Jste si jistí, že byste se nechtěli raději vrátit do Niniltny? Moje teta Vi dělá skvělé kakao, nemluvě o smaženém chlebu.“ „Slečno Shugaková,“ promluvil pan Baker s doposud neprojeveným odhodláním, „jestli jste Amandina přítelkyně, zajisté víte, že doma nemá alkohol.“ „Ano,“ odvětila Kate pokorně. „Tedy ne.“ „Inu, poté, čeho jsme dnes odpoledne byli svědky, bych pro drink zabil.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516193