o dřevěnou stěnu, jako by ho zvedla a odhodila silná rána. Oči měl pootevřené a velké pravidelné zuby obnažené v křečovitém úšklebku. Suknice županu se v nepořádku vzdouvala okolo něho, přednice byla na prsou rozhalená a pod županem byl nahý. V blikavém světle pochodně nebylo jasné, zda je ztmavlá skvrna na levé čelisti a na tváři stínem nebo modřinou, ale nikdo nemohl přehlédnout zející ránu nad srdcem a krev, která z ní vytekla po záhybech roucha pod bok mrtvého. Dýka, jež ránu zasadila, byla rychle vytažena a život vzala s sebou. Cadfael přiklekl k tělu a jemně odsunul vlněný župan, aby bylo ránu v mihotavém světle lépe vidět. Gwion, který váhal mezi dveřmi, zda vstoupit, se zhluboka nadechl a vypustil dech prudkým vzlykem, až se plamen pochodně divoce zazmítal a po mrtvé tváři jako by přešel záchvěv života. „Klid,“ pravil shovívavě Cadfael a nahnul se k pootevřeným očím. „On už klid má. Já vím, že byl stejné příslušnosti jako vy. A je mi to líto!“ Marek stál mlčky a nehybně a shlížel dolů s nepolekaným soucitem. „Jestlipak měl ženu a děti?“ řekl nakonec. Cadfael zaznamenal, čeho si budoucí kněz všiml nejdříve, a musel to ocenit. Kristus by nejspíš reagoval stejně. Neřekl by „bez zpovědi a v nebezpečí!“, dokonce ani „kdy byl naposled u zpovědi a dostal rozhřešení?“, ale „kdo se postará o jeho děti?“. „Ženu i děti,“ odpověděl tichoučce Gwion. „Vím to. Postarám se.“ „Kníže vám to jistě dovolí,“ ubezpečil ho Cadfael. Trochu ztuhle se zvedl z kleku. „Musíme jít a povědět mu, co se stalo. Jsme pod jeho pravomocí a hosty v jeho domě, všichni, tento
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516192