ještě začneš ty, dám ti flákanec do rozgebu. Přísahám ti, čestný pionýrský, na moutě kutě, že žádný Centrum nikdy nebude. Nikde se nic nestaví, tak se neboj, po řád budeš bydlet s těma svejma pošukama. Mesiáš bude ještě chvíli vyšilovat a pak bude klid. A neodváděj furt pozornost od svejch problémů. Řikám ti to jasně, tvůj pantáta má prostě druhou rodinu, se kterou má dohodu, že za nima bude chodit každou neděli, a s váma bude zbytek tejdne. Každou neděli se tam portne a pak zase nazpátek. Takže jsi z toho vlastně vyšel dobře. Nebo blbě, jak se to vezme. A teď jdem, je taková kláda, že mi bradavky rozříznou péřovku. Hodí cigáro do keře a já to svý típnu o kmen stromu, vytřepu zbylej tabák a schovám vajgl do kapsy.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516166
Vzpomínám, jak jsem se kdysi na mesiášově seanci pro potěr učil jednotlivý body Desatera. Levej paleček je jenom jeden, jako že máš jednoho Boha. Ukazováček ti říká, že o pánu Bohu máš mluvit jenom hezky, nebo tytyty! Teď se mi tahle znalost hodí, protože Vychcan mi dal novej úkol: porušit všecky přikázání Desatera. Zatim si vedu docela dobře. Některý přikázání jsem sfoukl bez velkýho přemej šlení. Nepokradeš: ček. Pětikajdu na vlasci nosim pořád v kapse. Nevezmeš jméno Boží nadarmo: Šmarjá, o tom se snad ani nemusim rozepisovat. Cti octa a macatku svou: vyřešeno. Světit sváteční den? V neděli se musim učit a pomá hat v kuchyni, to je taky práce.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516166
Nezabiješ: když si vzpomenu na tohle přikázání, píchne mě v hrudi. Hyna poslední dobou nevídám už ani ve snech. Zanedlouho mi už zůstane jenom jeho hlas, kterej na mě mluví v hlavě. V jednoho Boha věřiti budeš: Tohle je úkol, kterej mě trochu zaměstnal. Poslední roky jsem se modlil každej den, učil se Bibli nazpaměť, zpovídal se ze svejch hříchů, nechal si měřit auru, zpíval náboženský písničky, a když jsem provedl něco špatnýho, styděl jsem se, protože Bůh to určitě viděl, a pokud jsem udělal dobrej skutek, řikal jsem si, jestli to stačí na cestu do nebe — zkrátka každá vteřina mýho života se nějakym způsobem týkala Boha. A přesto: Bůh se mnou nikdy nebyl. Nikdy mi nedal žádnym způsobem najevo, že je. Že na mě myslí, že mě miluje a chrání. Snažim se představit si ho jako člověka, kterej se trochu podobá tátovi a trochu mesiá šovi, dokonce jsem si jeho podobiznu párkrát načrtl, jenže tendleten chlapík na mě nikdy nepromluví jako dřív Hyn, takže je mi jasný, že si ho jenom představuju. Mesiáš tvrdí, že mě takhle Bůh zkouší, že mě testuje, jestli v něj věřim dostatečně, ale proč jako? Jak se to liší od zkoušení u tabule? Mám tady před nim metat kozelce a on mi pak řekne: jo, fajn, prošels, budeš mít jen tři sta osmdesát let vočistce. A vůbec, co by z toho měl? Proč by jako chtěl zkoušet nás lidi, co by mu to dalo, když je dokonalej, k čemu nás lidi teda potřebuje? Navíc nás stvořil i se všema našima chybama, tak co já za to můžu, že mě Bůh stvořil jako vadnýho člověka? A vůbec, Bůh je přece dokonalej, absolutní, jak tomu řiká mesiáš, vidí do budoucnosti, takže ví, co se stane. Neznamená to teda vlastně, že budoucnost je hotová věc a já na ní nic
102 Ukázka elektronické knihy