S Jacobem se od roku 1928 přátelil i Christian Dior, vystavoval malířova díla ve své galerii a velmi jeho práci obdivoval. Ve svých pamětech se o Jacobově smrti nezmiňuje, zato popisuje skupinku mladých mužů, kteří ho považovali za „mistra a přítele“. Do tohoto okruhu blízkých kamarádů patřil třeba Georges Geffroy, Christian Bérard či Henri Sauguet. Spojovala je, jak Christian píše, „náklonnost k Maxovi a uctívání frivolnosti“. V mladistvé bezstarostnosti organizovali nejrůznější bláznivé akce, oblékali se do záclon a stínidel od lamp, Max coby jejich veselý vůdce tančil v červených punčochách. A právě díky těmto akcím, pokračuje Christian v pamětech, se o mnoho let později naučil vystupovat veřejně coby módní návrhář „s gustem, jak bylo zapotřebí“. Jean Cocteau a Christian Dior nesdíleli jen náklonnost k Maxi Jacobovi a dalším společným známým – kromě toho byli už od konce dvacátých let součástí příbuzných uměleckých kruhů, které se často překrývaly. Christian ve svých memoárech vzpomíná: „Jean Cocteau veškeré avantgardě dominoval – byl jako maják, jehož světlo dosáhne všude a všechno odhalí.“ Spojovala je ale ještě jedna méně obvyklá okolnost. Jedním z Cocteauových bývalých milenců byl talentovaný mladý spisovatel Jean Desbordes (jeho dílo obdivoval i Ernst Jünger). I Christian s ním udržoval přátelské vztahy, není ale jasné, zda věděl, že tento výtečný spisovatel je zároveň členem stejné odbojové skupiny jako Catherine. Ta pro F2 pracovala v jižní Francii, zatímco Desbordes (s krycím jménem Duroc) velel jedné z buněk na severu. Monitorovali pohyb německých ponorek a lodí v kanálu La Manche a předávali do Londýna tajné zprávy o opevnění a letištích v Cherbourgu. Je dost nepravděpodobné, že by notoricky známý mluvka Cocteau o Desbordesově roli v F2 věděl – když ostatně Desbordese donutily okolnosti v červnu 1944 k odchodu do ilegality, vyhledal v Paříži pomoc jiného kamaráda, Georgese Geffroye. Tím se ocitl RU E ROYA L E
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516112