9.
kapitola
Úter ý Málokdy se člověku naskytne tak znepokojivý pohled jako po práci forenzních techniků. V Bríetině bytě po nich sice nezůstaly křídou nakreslené obrysy těl, ale v kuchyni a předsíni bylo několik ohraničených míst, kde se našly krvavé skvrny, doplněných číslicemi pro důkazní fotografie. Podobné značky stály i u židle převrácené na bok uprostřed kuchyně, u rozbitého mlýnku na sůl a u tlusté anglicky psané učebnice medicíny, která ležela otevřená na podlaze se stránkami pomačkanými po drsném přistání. Nebylo pochyb o tom, že tady došlo k zápasu. Huldara v modrých plastových rukavicích svědily ruce. Také ho začínala stále víc otravovat téměř neprodyšná bílá kombinéza, kterou měl na sobě. A jako by toho nepohodlí nebylo málo, vzduch v bytě byl prosycený jemným práškem používaným při snímání otisků prstů. Nejhorší ze všeho ale byl tísnivý pocit, že se nachází v bytě člověka, který se už nikdy nevrátí. Nemohl se dočkat, až vyjde ven. „Kdo to podle tebe byl?“ nadhodil Huldar. Erla ho vzala s sebou do Bríetina bytu hned po návratu forenz-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516006
TICHO • 99
ních techniků na stanici. Jejich práce tady ještě neskončila, zítra budou pokračovat, ale Erla chtěla využít příležitosti a prozkoumat místo činu, dokud tam nikdo není. Byt byl malý a forenzní techniky rozčilovalo, když se jim pod nohama pletli detektivové. Erla se rozhlížela po malé kuchyni. „Fakt netuším. Její matka říkala, že se o víkendu chtěla učit. Ale šaty, které se našly v jednom z pytlů s částmi těla, byly dost elegantní. A punčocháče? Kdo by si na sebe bral šaty a punčocháče, když se chce o víkendu učit sám doma?“ „Nezapomeň, že měla boty na doma.“ Elegantní šaty a punčocháče se k nim vůbec nehodily. V jedné z igelitových tašek byly pohodlné ortopedické pantofle, které si Huldar spojoval se zdravotníky, rozhodně ne se zábavou ve městě. „Co já vím? Možná byly šaty nový a chtěla si je zkusit. Na žádný facebookový fotce se neobjevily. Ale ty pantofle na jedný měla. Třeba se takhle strojila normálně. Někdo to tak má. Kdo ví?“ Erla téměř neviditelně pokrčila rameny. Forenzní obleky nepočítaly s těhotenským břichem, proto si musela obléct největší velikost, jinak by se do něj nevešla. Ale kromě oblasti kolem pasu na ní kombinéza visela jako pytel; rukávy a nohavice plandaly a rozkrok spadl až ke kolenům. Huldar se zastavil u skříně v Bríetině ložnici. Elegantním oblečením právě nepřetékala. Šatník naopak naznačoval, že se většinou obléká ležérně a do společnosti moc nechodí, což odpovídalo roli svobodné matky, která při práci studuje. Za takových okolností by těžko každý víkend vymetala bary. „Ne, jsem si dost jistý, že se chystala někam si vyrazit. Možná s tím, kdo ji zabil.“ Huldar zatáhl za gumu, která držela kapuci forenzní kombi-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516006
100 • Yrsa Sigurđardóttir
nézy těsně kolem obličeje, a ulevilo se mu, když pod ni proniklo trochu vzduchu. „Ale rozhodně ne na večeři, vzhledem k té pizze. Pantofle naznačují, že se nechystala odejít hned. Třeba se chtěla ještě nalíčit nebo učesat. To zjistíme, jestli se najde hlava.“ Erla ho opravila: „Až se najde.“ „Ano, samozřejmě. Až se najde.“ Erla pokračovala: „To, jestli Bríet používala make-up, nebo ne, nám nic neřekne. Ne všechny ženy se malují a fénují si vlasy, když jdou do města. Ale souhlasím, že se určitě chystala někam ven – a ne zrovna do knihovny.“ Erla se odmlčela a dál zkoumala kuchyň. Chovala se jako někdo, kdo neví, do čeho píchnout, bezcílně otevírala zásuvky, pročítala obálky, nahlížela do skříněk. A u ničeho se dlouho nezdržela. Něco nesrozumitelného zamumlala, otočila se od zásuvky s příbory, kterou právě otevřela, a podívala se na Huldara. „Není tady počítač. Ani notebook. Mohl ho vzít vrah?“ „Podle mě neměla stolní počítač. Na stole, kde by mohl být, není místo. Ale musela mít notebook. Bez něj se asi studovat nedá.“ „Ne, to rozhodně.“ Erla dál šťouchala do věcí prsty v modrých rukavicích. „Nic nenaznačuje, že by někdo odnesl něco jinýho. Ne že by tady bylo co ukrást.“ Huldar se rozhlédl po kuchyni. Neviděl nic cenného, zejména pro zloděje. Totéž platilo o obývacím pokoji s lacinou televizí a nábytkem, který by nikomu nestál za tu námahu s vynášením a následným prodejem. Zdálo se, že ani tady, ani v ložnicích nic nechybí. Samozřejmě to nevylučovalo možnost, že zmizely peníze nebo drobné cennosti, jako jsou šperky nebo stříbro, ale nález Ukázka elektronické knihy