11
Pan Theodor Mundstock ve své malé garsonce se chystal. Prakticky, metodicky, plánovitě… Im Namen des deutschen Volkes, Reiches und Reichskanzlers rodina pana Richarda Bäckra si spakovala rance, každý do padesáti kil, a jela do koncentráku. Předtím než jela, svěřila některé věci do úschovy panu Kopytovi. Bylo to pár obrazů, šperků a kožich. Kožich paní Bäckrové, ten, co dostala k svatbě a o němž prohlásila, že ho má ráda. Pan Kopyto řekl, není divu, jsme lidé a každý z nás má něco rád, a stal se hrdinou dne. Všechno zavčas pronesl z jejich bytu, ačkoliv šlo o movitosti, na jejichž zcizení byl trest smrti. Bylo to rozkrádání říšského majetku. Pan Kopyto to zřejmě riskoval a movitosti Bäckrů zavčas vynesl z bytu. Byl hrdinou dne. A oni jeli. Im Namen des deutschen Volkes a ostatního paní domácí Hekšová, která dům už dávno neměla, jela také. S proutěným košíkem, v němž bylo sotva deset kilo. Paní Hekšová byla již starší paní a víc by byla neunesla. Ale přispěchal na pomoc pan Kopyto. Nepozorován odnesl včas z jejího bytu několik nejcennějších věcí. I obrázek, vroubený zlatým rámkem, který zdědila po matce. Měla jej moc ráda. Jak by ne, řekl pan Kopyto, každý z nás má věc, ke které přilne. To je přece lidské. Vynesl a riskoval přitom hrdlo. Stal se hrdinou dne. A paní domácí Hekšová jela.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515914