Stačila jedna věta z úst mladé démonky a všichni průzkumníci jí okamžitě propadli. Cítili z jejích slov účast a příslib, že se jejich situace zlepší. Už byli v bezpečí — někdo se o ně postará. V podobných situacích mívají i obyčejná slova vpravdě magickou moc. Luciana by si ráda povídala a dozvěděla se o tomhle místě co nejvíc, ale byla naprosto vyčerpaná. Airick ji spolu s Corvem zavedl do jedné budovy na rohu náměstí. „Tenhle dům patří k těm stabilním, ve kterých jsme se ubytovali. Je tam dost místa, abyste si odpočinuli. Pak vám samozřejmě najdeme něco lepšího.“ Démoni ho následovali do třetího patra solidně vyhlížející stavby z načervenalého kamene. Airick je zavedl do malé místnosti, kde na zemi ležely dva slamníky. Corvus pochyboval, že by se s nimi průzkumníci vláčeli, takže je nejspíš našli někde v ruinách. Vedlo ho to k úvaze, co všechno by se tady ještě dalo i po těch letech najít. „Donesu vám nějaké přikrývky a jídlo. A kdyby slečna chtěla,“ mrknul na Lucianu, „určitě bychom zvládli i ohřát vodu na koupání. Neříkám, že tu máme vanu, ale věřím, že i tak by vám horká voda udělala dobře.“ Lucianě se rozzářily oči. „To by bylo naprosto skvělé!“ Airick na ni kývnul — zjevně spokojený sám se sebou — a odešel. Luciana shodila ze zad tlumok, který nesla. Corvus sice většinu jejich věcí nesl sám, ale i tak si nedala vymluvit, že aspoň s něčím pomůže. S tichým heknutím se posadila na jeden slamník, opřela se o chladivou zeď a s neskonalou úlevou si natáhla rozbolavělé nohy. V tu chvíli to bylo všechno, co jí stačilo ke štěstí. Kdyby jí přede dvěma měsíci někdo řekl, že ujde tuhle nepředstavitelnou vzdálenost, vysmála by se mu. Stejně jako představě, že se z ní stane démonka, která přijde o křídla, sotva je dostane. Ale byla tady: za hranicemi všech známých map, na místě, o jehož existenci dnes věděl jen málokdo. Seděla tu na slamníku z dávných časů a sledovala Corva — bledého, černokřídlého boha smrti, kterého
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515901