S T O LE T Í N O V É H O D Í T Ě T E
aby mělo již hotovou vštípenou odpověď, když jeho otázka vzniká. Odpovídáme mu na tyto otázky hrubou, nesouvislou, často prostě hloupou a hlavně surovou židovskou legendou, kterou podáváme buď v originálu, nebo, což je ještě horší, svými slovy. Vypravujeme mu – a vštěpujeme mu, že je to svatá pravda – to, o čem víme, že to nemohlo být, a co nemá pro nás žádného smyslu – že si před 6000 léty jakási divná, divoká bytost, již nazýváme bohem, usmyslila stvořit svět, stvořila jej i člověka, a že člověk zhřešil, zlý bůh potrestal jej i všechny nás za to, potom vykoupil nás a sebe samého smrtí svého syna; a že je naší hlavní prací, abychom si naklonili tohoto boha a zbavili se útrap, k nimž nás odsoudil. Nám se zdá, že to nic není a že je to dokonce užitečné dítěti, a s potěšením posloucháme, jak opakuje všechny ty strašné věci, a neuvažujeme o tom strašném převratu – jehož nepozorujeme, protože jest duchovní – který se přitom děje v duši dítěte. Myslíme, že duše dítěte je čistá deska, na niž možno napsati vše, co kdo chce. Ale to je nepravda, dítě má nejasnou představu o tom, co je počátkem všeho, příčinou jeho bytí a síla, v jejíž moci je; a má touž vysokou představu o tomto počátku, která je neurčená a nevyjádřitelná slovy, ale jíž si je vědomo celou bytostí a která je vlastní rozumným lidem. – A najednou mu místo toho říkají, že ten počátek není než nějaká osobní, domýšlivá a strašlivá bytost – židovský bůh. Dítě má nejasnou a správnou představu cíle tohoto života, jejž vidí ve štěstí, kterého dochází laskavým obcováním lidí. Místo toho mu říkají, že obecným cílem života je choutka domýšlivého boha a že osobním cílem každého člověka je zbavit se zasloužených někým věčných trestů, mučení, které tento bůh uvalil na všechny lidi. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515830