98
h o l l y
j a m e s
•
č i s t á
p r a v d a
Adam k ní přistoupil s batohem v jedné a nakousnutým jablkem v druhé ruce. Zatím ho viděla za barem jenom od pasu nahoru. Teď si všimla, že si vzal slušivé džíny a černé tenisky. Zastavil se a nepřestal se usmívat. Byl očividně rád, že ji vidí, a Lucy musela připustit, že cítí totéž. „Potřeboval jsem nakoupit ovoce, protože jsi na mě všechno naházela.“ Ukázal za sebe na nejbližší obchod a znovu si hlasitě kousl jablka. „To jezdíš na nákup tak daleko?“ Ohlédl se přes rameno na krámek se zelenou markýzou, jako by si až teď uvědomil, kde je. „Obvykle ne. Dneska mě sem asi něco táhlo.“ Chvíli jeden druhého pozorovali s podobným úsměvem na tvářích. „Vidím, že ses stihla převlíknout. Jak jde zatím tvoje důležité odpoledne?“ Zadívala se na své šaty a uvědomila si, že on jediný se jí nezeptal, jestli se něco děje, když přišla v těch květovaných a neměla make-up. „Zatím moc dobře, když uvážím, co se dělo předtím.“ „To rád slyším. V baru ses mi zdála trochu vystresovaná. S lhaním už je to lepší?“ „Bohužel ne.“ Zamračila se. Když si znova kousl jablka, všimla si neuvěřitelně bílých zubů a toho, jak se mu při polykání pohybuje ohryzek. „Pamatuješ si, na co ses mě ptal?“ vyhrkla bez rozmyslu, a on povytáhl obočí. „No, kdyby ses zeptal znova, odpověď by zněla jinak.“ V rychlosti spolkl sousto. „Co děláš dnes večer? Doufám, žes kvůli pravdomluvnosti nemusela zrušit oslavu.“ „Ne, ta se koná. Myslela jsem jinou otázku.“ Znovu si kousl a prodlužoval ticho, a Lucy pochopila, že schválně. Dobře věděl, kterou otázku myslela. „Ach tak,“ přikývl po chvilce, „přítel už není. A ten samý, co tě nechal včera samotnou v baru popíjet martini?“ „Přesně ten. Tvoje teorie o polibku pravé lásky mě inspirovala, ale jak se ukázalo, byl to spíš dobrý důvod, proč všechno ukončit.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515741