Přijít za svítání (Ukázka, strana 99)

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515558

Pronásledování ťuhýků na Vysoké u Příbrami I. Někdy počátkem 90. let jsem začal jezdit s americkými studenty na Svatou Horu a na Vysokou u Příbrami. Chodili jsme k jezírku, o kterém se vypráví, že zde Dvořák komponoval některé árie z Rusalky.

Tam jsem přiměl pár dobrovolníků, aby si sundali kalhoty, a společně jsme vstoupili do bažiny. Nohy se nám bořily do slatinných sedimentů a s hrůzou jsme čekali, kdy narazí na pevné dno. Nikdy to netrvalo dlouho. Vyprávěli jsme si o tom, zda tvořit znamená ztrátu každodenních jistot. Kladli jsme do kontrastu horizontální klid vodní hladiny a znepokojující neznámou hlubinu. Někdy jsme chodívali do vcelku bezbarvého Dvořákova muzea a já se divil, jak mohl Dvořák vůbec komponovat v chladu brdských smrkových lesů.

Věc se záhy vyjasnila. Na druhém, východním konci Vysoké stojí skutečný Dvořákův dům. Je obklopen velkou zahradou se starými jabloněmi, která zní po ránu zpěvem ptáků. Uprostřed stojí na nízké, kamenné terase dřevěný altán, ve kterém Dvořák komponoval.

Zatímco na severu se Dvořákova vila opírá o chmurnou hradbu lesů zastiňujících horizont, otevírá se směrem k jihu příjemný výhled, který za pěkného počasí může nabývat až monumentálního rázu. Dům stojí jakoby na okraji mělké mísy, odkud shlíží na první linii obzoru, kterou tvoří nevysoký hřbítek s třebským kostelíkem.

Pronásledování ťuhýků na Vysoké u Příbrami

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515558

Do něj Dvořák často zacházel a hrával na varhany. Scenerie se podobá Ladovým obrázkům české vesnice. Za Třebskem již leží jiná krajina – harmonické rozhraní mezi středními a jižními Čechami.

Nedaleko odtud se mirotický rodák a Dvořákův vrstevník Mikoláš Aleš (1852–1913) na celý život zaposlouchal do národních písní.

Znějí touto krajinou dodnes.

A je zde ještě něco staršího – na obou koncích Třebska leží keltský kultovní okrsek, tzv. „Viereckschanzen“ neboli čtyřúhelníkové valy. Ty bližší Dvořákově vile vytvářejí mimořádně dobře zachovalý objekt o rozměrech 96 × 67 metrů. Uvnitř snad stával drobný chrámek zasvěcený Zemi a poblíž něj posvátná studna, na jejíž dno bývaly ukládány sochy podsvětních božstev. Tento tajemný prazáklad české krajiny vidíme na řadě Alšových kreseb a něco prastarého rovněž zaznívá z Dvořákovy hudby – stačí se zaposlouchat do úvodu oratoria Svatá Ludmila.

Nad linií třebského hřbítku bývá vidět šedou hradbu Šumavy s nápadným Boubínem. Dvořák od svého domu přehlédl jižní polovinu české kotliny. V tomto rozsáhlém a volném krajinném prostoru, jehož počátky sahají do vzdálených dob, nikoli ve stísněném smrkovém lese či u temného Rusalčina jezírka ( jež bývalo kdysi jámou, ze které se těžila rašelina na hnojení polí), se odehrává Dvořákova hudba. Přímo cítíme sepětí krajiny, melodie a měkké alšovské linie.

II. B. Fiedler v časopisu Od stříbrných hor popsal v roce 1929 Dvořákův pobyt na Vysoké slovy: „Od roku 1885 měl slavný skladatel Antonín Dvořák své letní sídlo na Vysoké. Jakmile vlašťovky přiletěly, odjel A. Dvořák z hlučné Prahy. Vlak jej odvezl do Příbramě, kde na nádraží očekával jej rodinný kočár, aby jej odvezl na zamilovanou Vysokou. Zde žije klidným životem, záhy uléhá, časně ráno vstává, posnídá, nasadí na hlavu soukennou čepici a vyjde do přírody. Každého dne zamíří nejprve k Třebsku do kostelíčka, aby si zahrál na varhany, které kostelu daroval.“ Dokud byl mistr Dvořák chudý, připravoval mu pro letní byt hrabě Kaunic jedno z menších hospodářských stavení blízko zámečku.

Zde pracoval na kantátě Svatební košile. Později Dvořák zakoupil od svého švagra větší kus půdy zanesený v katastru pod jménem „Na Ovčíně“. Dal tam vystavět skrovný jednopatrový domek tak ma-

100

Přijít za svítání

Ukázka elektronické knihy