98
r o x a n e
d h a n d
•
v s t ř í c
d o b r é
n a d ě j i
mám okno v kajutě na té straně a zrovna včera jsem jím ostatní lodě zpozoroval.“ Johanna kývla a vydala se po palubě. Claes ji následoval a bylo mu do zpěvu. Potom se však prudce stočila doleva a na schůdcích k obchozímu kajutí se zastavila a přes rameno mu sdělila: „Ráda bych zašla pro mevrouw Peronneauovou, protože si jsem jistá, že by si to užívala stejně jako já.“ Van Loon klesl na mysli. „Mé ženě bývá zřídkakdy tak dobře, aby se vyhrabala z postele. Určitě by ji to nezajímalo.“ „Nicméně by byla slušnost ji pozvat, nemyslíte?“ Pečlivě zvažoval další krok. „Dvěma osobám by se to předvádělo hůř než jedné. Kajuta je totiž moc mrňavá.“ „Mijnheer, nechci, aby to vypadalo, že jsem nevděčná, ale já nemám dovoleno trávit čas sama ve společnosti mužů, bez ohledu na to, jak moc bych se na lodi chtěla vídat s přáteli.“ Pronesla to jakoby nic, ani se nepodívala jeho směrem, přesto zcela jasně pochopil, že ho odmítá. „To rozhodně. A přece se bratříčkuješ s tím větrníkářem.“ Rázem ztuhla a tlačila prsty do záhybů pláště. „Já že se bratříčkuji?“ „Ten kluk je pro tebe tabu. Jako tvůj dozor a vysoko postavený člen VOC mám právo ti zakázat se s ním bavit.“ „Prosím?“ podivila se slušně. „Byli jste spatřeni, jak spolu uprostřed noci laškujete na palubě.“ „Franse znám ze sirotčince a za celý život jsem se s ním bavila dvakrát. Tady vám vracím dalekohled, mijnheer.“ Podala mu jej. Jednou rukou si ho vzal a druhou si položil na jílec meče, a to tak nápadně, aby jí to neušlo. „Se mnou nejsou žádné žerty. Varuji tě jenom jednou. Máš zakázáno s ním mluvit. Pokud ho uvidíš na palubě, vyhneš se mu. Vystříhej se jeho společnosti. Jestli zjistím, žes neuposlechla, zařídím to sám.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515555