C Í SAŘ OVNA FOT BA LU
bolelo, ale brzy to přestalo,“ nezabývala se maličkostmi. Přítomný redaktor Mladé fronty, novinářská legenda Jaroslav Šálek, psal o neskutečné statečnosti. Dovolil si vyjádřit domněnku, že kdyby se to stalo chlapovi, tak ze zápasu odstoupí… Vydržela i mnohem horší (sportovní) střet – s chlapem. Za pět metrů piva ji koupilo mužstvo, které hrálo pražskou populární soutěž v malé kopané – Hanspaulskou ligu. „Pár holek si ji zkusilo, ale bylo nás málo,“ odhaluje, že růže mezi trním byla vzácnost. Na prvním místě byla zábava, ostatně o tom svědčí i název týmu: PC (pivní club) Santa Tranta z pražské čtvrti ve Kbelích, kde bydlela a sídlí dodnes. „Nejlepší hráč se určoval už před zápasem, aby měl kdo zaplatit útratu,“ prozrazuje hodnotné společenské zvyklosti. Ale napřed se hrál fotbal, na menším prostoru, o to víc hrozilo střetů. „Běžely poslední minuty, my vedli o gól, když se na mě valil svalovec. Postavila jsem se mu do cesty, srazili jsme se koleny a já hned věděla, že to bude asi špatné,“ líčí karambol. Bolelo to, přes noc koleno oteklo, nasadily se chladivé obklady, ledování. Druhý den ji čekal soutěžní mač v Rakousku, kde v klubu DFC Heidenrechstein zachytila jediné zahraniční angažmá. Nechtělo se jí, plánovala, že nenastoupí, ale vezla spoluhráčky a nějaké věci, od odpovědnosti se utéci nedalo. „Vzala jsem si pro kdyby kopačky. Když jsem přijela, proběhla jsem se na chodbě, zjistila, že to půjde a odehrála zápas.“ Po návratu do Prahy šla pro jistotu na rentgen, který odhalil, že je čéška mírně poškozená. Chirurgický zákrok však nenásledoval. „Vyhodnotila jsem si, že když jsem tři neděle normálně hrála a trénovala, nebolelo to, tak skalpel není nutný.“ Dala přednost samoléčbě. Co jsou pak proti tomu nějaké starosti se zády. „Měly jsme hrát odpoledne s Hradcem Králové, já chodila jak nalomený anděl, uskřípnutý nerv,“ poskytuje laickou diagnózu. Zašla za felčarem, včeličky jí postižené místo opíchaly, odpoledne utkání odehrála. „Nikdy jsem kvůli zdravotním potížím žádné nevynechala,“ opakuje ocelová císařovna. ŠKVÁRA A ČERNÉ BRÝLE Jenže šrámům se nevyhnula. Modřiny se staly přirozenou složkou líčení. „Jako střední obránce jsem chodila do všeho s nasazením, odnášela to občas hlava, včetně obličeje,“ odkrývá Haniaková. Když ji míč či protihráč-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514842
PA NOV NICE Ž E LE Z NÁ A O CE LOVÁ
ka poškodily make-up, zakrývala si poškození ženského půvabu černými brýlemi. „Holky pak špičkovaly: to jste si zase doma s manželem povídali.“ A jemu prý došly argumenty. Povrch ostatních částí těla trpěl jiným nepřítelem hladké pokožky – škvárou. „Kdo na ní trénoval či dokonce hrál, ví, o čem mluvím,“ připomíná neblahý povrch mládežnických a ženských soutěží, běžný pro ně ještě ve druhé polovině 20. století. „Byla jsem obětavá, věčně na zemi, odřeniny k tomu patřily,“ smiřuje se s údělem. Veselé to bylo ale až po výkonu. „Ve sprše jsme si rány kartáčovaly, aby v nich škvára nezůstala,“ rozkrývá léčebné a především kosmetické zásahy. „Rozedřely jsme je na krev a pak to mokvalo,“ přibližuje následky počínání. „V noci se kůže přilepovala na pyžamo, na prostěradlo. Užily jsme si.“ Už to hraničilo se sebetrýzněním. Bolestivé kosmetické zásahy tolik nepomohly. „Mám zbytky škváry pod kůží dodnes, po celém těle,“ postěžuje si na hříchy nerozumného mládí. Fotbalistky jako osoby veřejně známé čelily i společenským tlakům. „Byla jsem pozvána na tah sportky a z přemíry strachu jsem večer ztratila hlas,“ předhazuje další zdravotní atak Haniaková. „Nemohla jsem vůbec mluvit a co teď!“ Druhý den slavnostní akce a takový trapas. Různá babská doporučení – kloktání teplé vody se solí nebo teplé pivo s medem – zabrala. Losování proběhlo s důstojnou kulisou. GYNEKOLOG NA CELÝ ŽIVOT Vrcholové sportovkyně, mistryně republiky, reprezentantky. O takové veličiny musí být po zdravotní stránce náležitě pečováno. Kromě obvodních lékařů na ně dohlíželi specialisté, kteří věděli, co sport obnáší. „Ve Slavii na nás dohlížel dr. Ladislav Brunclík, který pracoval na poliklinice Břevnov. Perfektní chlap, zapadl mezi nás nejen odborně, ale i lidsky. Ráda na něj vzpomínám,“ rozkrývá jednoho z ranhojičů. Další měli praxi ve Vinohradské nemocnici: Bartoška, Popelka. Zdravotní péči však císařovna spojila s dr. Evženem Čechem, jenž se staral o reprezentační výběr. Povolání (aprobaci) měl příznačnou – gynekolog. Ale seznámení neproběhlo na tomto pro ženy speciálním pracovišti. „Gynekologické prohlídky byly povinné, pro mě holku z vesnice ale zpočátku otřesný zážitek, přímo šok,“ neskrývá Haniaková. „Když jsem přišla do ordinace, tam byla koza, já ani nevěděla, kam strčit nohy,“ dodá-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514842
C Í SAŘ OVNA FOT BA LU
Ladislav Brunclík v obležení svých pacientek
vá. Výsledek vyšetření byl ještě otřesnější. „Doktor, nebudu prozrazovat jeho jméno, mi oznámil, že tam jsou nějaké problémy a nebudu mít nikdy děti. Mně sedmnáctileté holce!“ otřepává se ještě po letech. Naštěstí se to nepotvrdilo, dva synové usvědčují lékaře z omylu. Osud, vlastně fotbal, jí dopřál jiného odborníka. Trojice pravých Čechů, lékaři Oldřich a Evžen a masér Přemysl, léta pečovala o československé reprezentantky ve všech kategoriích. Výběr žen měl v oku Evžen. „Nesmírně slušný člověk,“ charakterizuje ho císařovna. Ač byly ženy jeho každodenní prací, dokázal být citlivý. „Když se holky v šatně převlékaly, nikdy tam nešel, měl pochopení,“ říká Haniaková. Spojily profesní cesty na celý život.
Oldřich Čech
Evžen Čech
100 Ukázka elektronické knihy