C Í SAŘ OVNA FOT BA LU
bolelo, ale brzy to přestalo,“ nezabývala se maličkostmi. Přítomný redaktor Mladé fronty, novinářská legenda Jaroslav Šálek, psal o neskutečné statečnosti. Dovolil si vyjádřit domněnku, že kdyby se to stalo chlapovi, tak ze zápasu odstoupí… Vydržela i mnohem horší (sportovní) střet – s chlapem. Za pět metrů piva ji koupilo mužstvo, které hrálo pražskou populární soutěž v malé kopané – Hanspaulskou ligu. „Pár holek si ji zkusilo, ale bylo nás málo,“ odhaluje, že růže mezi trním byla vzácnost. Na prvním místě byla zábava, ostatně o tom svědčí i název týmu: PC (pivní club) Santa Tranta z pražské čtvrti ve Kbelích, kde bydlela a sídlí dodnes. „Nejlepší hráč se určoval už před zápasem, aby měl kdo zaplatit útratu,“ prozrazuje hodnotné společenské zvyklosti. Ale napřed se hrál fotbal, na menším prostoru, o to víc hrozilo střetů. „Běžely poslední minuty, my vedli o gól, když se na mě valil svalovec. Postavila jsem se mu do cesty, srazili jsme se koleny a já hned věděla, že to bude asi špatné,“ líčí karambol. Bolelo to, přes noc koleno oteklo, nasadily se chladivé obklady, ledování. Druhý den ji čekal soutěžní mač v Rakousku, kde v klubu DFC Heidenrechstein zachytila jediné zahraniční angažmá. Nechtělo se jí, plánovala, že nenastoupí, ale vezla spoluhráčky a nějaké věci, od odpovědnosti se utéci nedalo. „Vzala jsem si pro kdyby kopačky. Když jsem přijela, proběhla jsem se na chodbě, zjistila, že to půjde a odehrála zápas.“ Po návratu do Prahy šla pro jistotu na rentgen, který odhalil, že je čéška mírně poškozená. Chirurgický zákrok však nenásledoval. „Vyhodnotila jsem si, že když jsem tři neděle normálně hrála a trénovala, nebolelo to, tak skalpel není nutný.“ Dala přednost samoléčbě. Co jsou pak proti tomu nějaké starosti se zády. „Měly jsme hrát odpoledne s Hradcem Králové, já chodila jak nalomený anděl, uskřípnutý nerv,“ poskytuje laickou diagnózu. Zašla za felčarem, včeličky jí postižené místo opíchaly, odpoledne utkání odehrála. „Nikdy jsem kvůli zdravotním potížím žádné nevynechala,“ opakuje ocelová císařovna. ŠKVÁRA A ČERNÉ BRÝLE Jenže šrámům se nevyhnula. Modřiny se staly přirozenou složkou líčení. „Jako střední obránce jsem chodila do všeho s nasazením, odnášela to občas hlava, včetně obličeje,“ odkrývá Haniaková. Když ji míč či protihráč-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514842