KAPITOLA 8
Špatné svědomí policie
Díky tomu, že se policie o Stiga Engströma úplně přestala zajímat, mohl dotyčný svou historku volně šířit v čím dál širších kruzích. V té době si vychutnával svou roli špatného svědomí policie. Jakmile dostal sebemenší šanci, okamžitě začal líčit, co se ve večer vraždy přihodilo, jak policie pátrání zpackala, a hlavně co na vlastní kůži zažil a co viděl. Na podzim roku 1987 vyšly dvě knihy, v nichž Engström figuroval: Hon na vraha Olofa Palmeho — první tři měsíce od A nn-Marie Åshedenové a Vražda Olofa Palmeho — pátrání na scestí od Thomase Kangera. V obou knihách zaujal muž ze Skandie místo po boku dalších svědků — muže v chevroletu, učitele hudby, svědka Larse a dalších. Ani Hans Holmér zřejmě neprohlédl Engströmovu strategii záměny s pachatelem, protože v novinářčině knize uvedl, že Engström „k sobě svým chováním přitáhl pozornost ostatních svědků, takže namísto vraha popisovali jeho“. Téhož roku se objevila i takzvaná policejní hypotéza. Sociálnědemokratická strana Arbetet, společenský program Švédského rozhlasu Kanalen a několik deníků z levého okraje politického spektra přišly s teorií, že za vraždou stojí skupina
Nečekaný vrah
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514752