Rose Gold začala nervózně vysvětlovat svůj přechod ze základní školy na domácí vzdělávání. Třesoucí se rukou si uhladila neposlušné pramínky vlasů na hlavě. Pře mýšlela jsem, jestli nemá náhodu svoje dny. Čas v měsíci by tomu odpovídal. Ještě jsem ji nestihla naučit, jak se používá tampon. Musím jí toho předat ještě tolik! Nebyla připravená na to, aby čelila světu sama. Žalobce pokračoval. „Chci vám položit pár otázek k va šemu stravování.“ Rose Gold si nikdy nepřipravila sendvič ani neskláda la prádlo. Uklízela jsem jí pokoj, stlala a vozila ji všude, kam bylo třeba. Čas od času jsem se ji pokusila motivovat k větší samostatnosti — nabízela jsem jí, že ji nechám na pár hodin samotnou v knihovně nebo že zůstanu v čekárně, zatímco ona půjde k doktorovi, ale vždycky chtěla, abych šla s ní. „Zůstaň,“ prosila mě a chytila mě za ruku. A tak jsem zůstala. Snad jsem v tom měla být trochu důslednější. Osmnáctiny oslavila bez řidičáku i bez přátel. Na to, jak zlý je svět, nebyla stavěná. Klepala se tam nahoře jako osika, a všechno kvůli mně. Měla jsem být tvrdší, měla jsem umět říct jí ne, měla jsem ji míň rozmazlovat. Ale všechny ty roky jsem ji potřebovala stejně tak intenzivně jako ona mě. „Směla jste mít vlastní přátele?“ zeptal se žalobce. Celý můj život mě pořád jen někdo opouštěl. Nebyla jsem dost dobrá pro svou rodinu, nebyla jsem dost dobrá pro Rose Goldina otce. Pak mi do života najednou přišel tenhle andílek, který se beze mě nehnul, který mě milo val každým dnem víc a víc. Konečně jsem měla někoho, kdo mi zapnul zip vzadu na šatech až úplně nahoru, kdo se smál i mým nejpitomějším vtipům. Nikdy ji nepřestalo bavit moje vyprávění, nikdy mi neřekla, ať ji nechám na pokoji. Občas večer, když jsme měly po škole, jsem odešla
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514613