Impérium ovšem chytrým hlavám v provincii nepřálo. Strana organizovala periodicky prověrky jako součást systému utužení centrální moci skrze obavu o místo. Prověrkami neprošli zejména lidé samostatně myslící, podnikaví, dynamičtí a s nějakou aspirací, přesahující každodenní rutinu. Na vedoucí místa naopak prosazovala lidi šedivé, opatrné, krátkozraké, jedním slovem hloupé. Jak mi řekl kdysi o někom Jiří Kroha, architekt s pronikavou sociální inteligencí (a velkou – jak bych to vyjádřil? – sociální pružností): „Byl vybrán, neb je tak blbý, že dává jistotu věrnosti: není s to zorganizovat zradu.“ Tito opatrní a hloupí lidé vybírali si pak za své podřízené na nižší vedoucí místa podle stejné zásady lidi ještě hloupější, než byli sami. Rostly pyramidy blbosti. Na páté úrovni podřízenosti byl nárok na simplicitu už tak vysoký, že se obtížně hledali kandidáti; to plodilo pak známé stesky, že nejsou lidi, neb populace jevila se vcelku příliš inteligentní. Na nižších úrovních uchytili se proto vždy znovu ti nejchytřejší, kteří dokázali indolenci úspěšně předstírat. Vzlínali pak nezadržitelně žebříčkem hierarchie vzhůru a po čase bylo zapotřebí zorganizovat nové prověrky, nedalo se nic jiného dělat. Prověrky v sedmdesátém roce tomu nasadily korunu. Slušní lidé odmítali spolupracovat a ke slovu se dostal ne druhý, ale pátý výběr. Způsobilo to propad naší ekonomiky v mezinárodní soutěži, v mnoha oborech jsme prostě ztratili kontakt. Naše závislost na světovém hospodářství je ovšem fatální a udržet nepohodlné myšlenky za hranicemi státu, byť obehnanými ostnatým drátem, je v soudobé globální elektronické vesnici nereálné.26 Dvacet let je dlouhá doba a starý proces se zase opakoval. Na konci osmdesátých let ta složka vládnoucí třídy, která byla bytostně spjata 26 Rabušic [1990] to považuje za jednu ze tří základních příčin neodvratnosti kolapsu starého systému.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514570