„A proč se to změnilo?“ zeptal se nechápavě Roman. „Dobrá otázka,“ pochválil jsem ho, „tehdy se mělo za to, že všechno, co zavedli komunisti, je špatné a je potřeba to zrušit. A také zavést do školství konkurenci jako třeba v průmyslu. Mělo se za to, že nastane doba, kdy špatné školy zaniknou a zůstanou jen ty dobré. Hlavním kritériem se stal počet žáků. Čím více žáků bude škola mít, tím více peněz dostane. A ty, které budou mít nízký počet žáků, zaniknou kvůli nedostatku financí, a tak nakonec zůstanou jen ty dobré.“ „Což se evidentně nestalo,“ doplnila Marika. „Ne. Protože rozhodnout mezi dvěma školami, která z nich je lepší a která horší, je velmi obtížné i pro odborníka, natož pro běžného rodiče.“ „Proč?“ „Vysvětlím vám to na jedné historce. Kdysi před lety jsem napsal článek do novin, jak je těžké poznat, jestli je učitel dobrý, nebo špatný. Reagoval na to v dalším čísle vlivný místní podnikatel, který napsal, že je to přece velmi jednoduché. Tak jako se pozná, kolik který zedník položil cihel, tak se dá i změřit, kolik poznatků který učitel žákům předal.“ „To je ale logické,“ reagoval Roman. „Bylo by, a to jsem mu také odpověděl, kdyby na rozdíl od zedníka, který má všechny cihly stejné, nebyl každý žák jiný. Kdo někdy učil, mi potvrdí, že jednoho bez problému naučíte integrály, u druhého jste rád, když po velké dřině zvládne trojčlenku. A stejné je to se školami. Budete mít větší počet žáků z méně podnětného prostředí a neuděláte nic.“ „Takže se to nedá poznat, kdo je dobrý a špatný učitel?“ zeptala se poněkud zmateně Marika. „Se špatným učitelem to máte jako s UFO,“ použil jsem svůj oblíbený bonmot, „všichni o něm slyšeli, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514566