VRA ŽDA NA HŘIŠTI
lečení? Vyhledá si nejdřív oběť a obstará si pak vše potřebné, nebo se předem zásobil všemi možnými velikostmi?“ „Co když získal ty šaty z výprodeje?“ nadhodila Lenja. „Nebo vyhledává ženy tak, aby se hodily k velikosti šatů a bot,“ doplnil Martin Saathoff. „To by ale musel mít velmi přesné oko,“ upozornila Julia. „Jakou velikost mám já? Nebo Lenja?“ Martin Saathoff si chvíli nakrucoval špičky kníru a pak zavrtěl hlavou. „Přiznám se, že nemám sebemenší tušení. Možná taky obchoduje s obnošeným šatstvem.“ „Myslím, že postupuje cílevědomě,“ konstatovala Julia. „Melanii Henzelovou zabil jediným výstřelem. Ví přesně, co dělá. Nejspíš si tedy vytvořil zásoby.“ Julia se zahleděla na mrtvou u skluzavky. Oběť k ní byla přivázaná stejným způsobem jako první žena – řemenem. Vypadalo to, že na pažích nemá žádná zranění. Julia neviděla sebemenší řezné poranění ani škrábanec. Opatrně prohmatala hruď, ale necítila žádnou nerovnost. Tuto ženu očividně nezastřelil kuší. Zamyšleně hledala dál. Zvedla ženinu bradu a prohledala krk. Do kůže se otiskl hluboký copánkový vzor. „Byla uškrcena,“ prohlásila Julia a zkusmo nadzvedla víčko nebožky. „V oční bulvě je zřetelně patrné krvácení.“ „To je pozoruhodné. Naaranžuje ji téměř identickým způsobem, ale zabije ji odlišně. K tomu musel mít nějaký důvod.“ Florian se zhluboka nadechl. „Víš, jak to udělal? Zardousil ji rukama, nebo ji oběsil?“ „Určitě použil provaz. Jak přesně, to mohu říct až po pitvě. Vypadá to, že nemá zlomený vaz. To by svědčilo proti oběšení.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514438
C AT H E R I N E S H E P H E R D
Julia pokračovala v ohledávání mrtvé ženy. „Bohužel u sebe nic nemá, žádné doklady, peněženku ani mobil.“ „Možná ji tentokrát najdeme v databázi pohřešovaných osob, pokud technika zase nezačne stávkovat.“ Florian si povzdechl. Ukázal na plastové zrcátko v ruce mrtvoly. „Pořád si neumím vysvětlit to ruční zrcátko. Pro pachatele je ale určitě velmi důležité.“ „Možná ji nutí, aby se takhle ustrojená na sebe dívala. Proč by se jinak tolik namáhal?“ vložil se do toho Martin Saathoff. Julia zamyšleně pokývala hlavou. „Mohu jen říct, že Melanii Henzelovou oblékl až posmrtně. Nejprve musel odstranit všechnu krev, která vytekla po zásahu kuší do srdce. Mám podezření, že podobně postupoval i u této oběti. Samozřejmě nelze vyloučit, že ty ženy neměly na sobě šaty i předtím, než je zavraždil.“ Florian se sklonil k mrtvé ženě a zamyslel se. „Co po tobě chtěl?“ zeptal se tiše. „Proč tě takhle oblékl a z jakého důvodu tě dopravil na tohle hřiště?“ Nikdo nic neodpověděl, protože všichni věděli, že Florian potřebuje chvíli na přemýšlení. Martin Saathoff mlčky hleděl na neurčitý bod. Lenja si pohrávala s kabelkou a Julia uvažovala, jak mohl pachatel svou oběť uškrtit. Skupinka zase ožila, teprve když Florian vstal. „Nyní bychom měli vyslechnout svědka, který ji našel,“ připomněl. „Ten muž čeká v jednom z policejních aut. Možná viděl vraha.“ „Udělejte to, já se s Lenjou podívám na tu mrtvou ženu trochu pozorněji,“ odpověděla Julia a vstala, protože technik z forenzního týmu chtěl pořídit fotodokumentaci. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514438
VRA ŽDA NA HŘIŠTI
„Taky si myslíš, že pachatel je pedofilní sadista?“ zašeptala Lenja, když Florian a Martin Saathoff odešli. „Myslím, že to dětské oblečení by mohlo klidně pocházet z nějakého hororu, a navíc ta příšerná rtěnka.“ Julia pokrčila rameny. „Nevím, co je zač. Ale můžeme zjistit, jak je zabil a jestli s nimi měl pohlavní styk.“ Muž ze zajištění stop sklonil fotoaparát a přikývl. „Skončil jsem. Můžete pokračovat.“ „Děkuji.“ Julia si znovu přidřepla a přeřízla kožený řemen, který držel mrtvolu u skluzavky. Lenja na ni posvítila baterkou, která vydávala o něco více světla než reflektory rozmístěné kolem. Mrtvá žena se sesunula na bok. Julia oběť opatrně uchopila za hlavu a jemně ji položila na zem. Lenja na okamžik přejela světelným kuželem po sinalé tváři. „Posviť jí znovu na rty,“ požádala Julia. Světlo z Lenjiny baterky se posunulo dozadu a zastavilo se na bradě mrtvé. Julia si posunula brýle, aby si lépe prohlédla nerovnost, které si všimla. Růžová rtěnka byla nanesena ve velmi silné vrstvě. Vzala lupu a prohlédla si spodní ret. Na rtěnce byl vidět křehký vzor z velmi jemných linií. „Někdo ji políbil,“ vyhrkla Julia a vyzvala Lenju, aby se na to podívala sama. „Podívej, to je otisk rtů.“ Lenja se sklonila nad mrtvou a dlouho si prohlížela její obličej. „Skutečně, otisk rtů.“ Lenja k ní vzhlédla. „Možná že stěrem získáme i jeho DNA.“ „Ano, a pokud se bude shodovat s nalezeným vlasem, pak víme, že pachatel ji sice neznásilnil, ale dotýkal se jí.“ 99
Ukázka elektronické knihy