Angelika (Ukázka, strana 99)

přítomnost. Vypadala tak tvrdě, tak odvážně, tak nezávisle, ve všech ohledech tak odlišně od těch dvou žen, které ho právě ponížily.

Pocítil o ni nový a náhlý zájem.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514349

KAPITOLA DEVÁTÁ

I.

Angeliku pohltila zvědavost. Cítila povinnost dozvědět se o této rodině víc – především o Vincentovi. A tak příštího rána vstala velmi brzy, sešla do kuchyně a vyhledala chraplavou služku, která se zdála ji být nakloněna.

Dívka právě rozjímala. Seděla na zadních schodech a užívala si svěžího rána, a jakmile Angeliku spatřila, hbitě se odsunula, aby jí udělala místo. „Posaď se,“ řekla. „Je krásný den, že?“ Angelika se posadila a chvíli mlčela a dívala se před sebe na trávník, který byl stejně hladký a prázdný jako ten před domem. Na výhledu nebylo vůbec nic zvláštního, stejná atmosféra blahobytného klidu, v dálce další domy mezi svými trávníky a dobře zastřiženými stromy a nad hlavou tuctová květnová ranní obloha. „Ano,“ přesto řekla, „dnes je rozhodně pěkný den.“

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514349

Znovu se odmlčela a snažila se soustředit na své otázky, ale chraplavé děvče ji toho ušetřilo, neboť se zeptala: „No!Jak se ti nahoře líbí?“ Angelika okamžitě pochopila, že je druhá dívka zvědavá. „Oh-h-h!“ řekla pomalu. „Je to tam v klidu.“ Nastalo další ticho, během něhož se navzájem hodnotily podle své tradice. Zrodila se vzájemná důvěra. „To se divím. Jsou to podivíni,“ zašeptala dívka. „Nikdy jsem takovéhle lidi neviděla, a to už jsem byla v sedmi rodinách.“ Tu Angelice zdvořile vylíčila stručný příběh svého života a stavu. Jmenovala se Annie McCallová, narodila se ve Skotsku, ale vyrostla v Americe, byla členkou Plymouthských bratří, bylo jí dvacet sedm let a byla zasnoubená. Byla nesmírně přísná ve svých názorech, které se často podobaly názorům Angeliky, zejména pokud šlo o nemorálnost bohatých. Byl tu však jeden rozdíl – Annie byla přesvědčená, že ví všechno a má neomylnou pravdu, zatímco Angelika se chtěla učit. „Kdyby nešlo o to, že se budu vdávat,“ dodala Annie, „šetřila bych každý cent a odešla bych. To je opravdu hrozný způsob, jak to tady vedou! Nikdy jsem nic takového nezažila!“ „Opravdu? Pokračuj!“ naléhala Angelika nadšeně.

Copak vždycky nevěděla, že bohatí lidé jsou divní? Nebyla právě v romantickém ráji, kde bohatí jsou špatní a chudí, jako je ona a strašně úctyhodná Annie, jsou ti nejlepší? „Ta paní Russellová je ze všech nejhorší,“ zašeptala Annie. „Ta její drzá, nestoudná věc, s těmi jejími bryndáky, kouřením a nadávkami. Měla bys ji slyšet nadávat!“ „Je divná,“ řekla Angelika zamyšleně.

Ukázka elektronické knihy