98
a
.
j
.
b a n n e r
•
d r u h á
d í v k a
KAPITOLA PATNÁCT
N
ásledujícího rána jsou chodby ve Vrbičkách tiché. Několik obyvatel odjelo minibusem na návštěvu místní knihovny, ale Lidia Glassmanová jet nechtěla. Leží v posteli podepřená polštáři a dívá se na fotografii v Phoebině mobilu, tu s adresou ve Wapenishi a slovem Možnost. Phoebe pověděla matce o své návštěvě u Darlene. Není si jistá, kolik si z toho matka zapamatovala. Zdá se být duchem nepřítomná. Lidia položí lehkou ruku na Phoebinu, tutéž ruku, která jí chystala obědy do školy, kreslila obrázky, aby dceři pomohla s domácími úkoly, poplácávala ji po paži, aby ji uklidnila před testem. „Co je to za budovu? Vypadá jako hezký rodinný dům.“ „Je ve městě, které Pauline možná navštívila, nebo měla v úmyslu navštívit. Třeba nejde o nic důležitého. Chci to ale prověřit, protože…“ Phoebe se zhluboka nadechne. Neodolala nutkání vyslovit nahlas své myšlenky, i když mohla sotva doufat, že ji matka dokáže celou dobu sledovat. Stále ji chovám v srdci takovou, jaká bývala, pomyslí si Phoebe nešťastně. Touží po své bystré, inteligentní matce, té, která se stále občas objevuje, ale jen nepravidelně, náhodně. Po té matce, jež nikdy neváhala poskytnout užitečnou informaci nebo radu. Po matce, která nakonec zmizí navždy. „Ty někoho hledáš,“ řekne matka.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514197