Lidé potřebují různě dlouhý spánek, aby se cítili svěží a odpočatí. Někomu stačí čtyři hodiny, pokud si pak během dne může jednou nebo dvakrát zdřímnout. Jiní mají po sedmi nebo osmi hodinách stále pocit, že nespí dostatečně a potřebovali by ještě další hodinu nebo dvě. Zejména během nemocí nebo stresových životních událostí je velmi důležité během spánku načerpat nové síly. A právě tehdy se dobře spát často nedaří. Buď vůbec neusnete a jen se neklidně převalujete v posteli. Nebo usnete únavou, ale po hodině jste opět vzhůru a nemůžete najít klid. Hlavou se vám možná honí nejrůznější myšlenky a na spánek nemáte ani „pomyšlení“. Nebo se do jakéhosi mdlého spánku ponoříte až ráno, krátce před zazvoněním budíku. V okamžiku, kdy se zklidníme a už nás nic zvenčí nerozptyluje, se může stát, že z hlubin naší duše náhle vystoupí tíživé pocity. Strach, obavy z budoucnosti, dokonce i hrůza z diagnózy a léčby se ukládají v našem těle, svalech i mysli. Přes den se nám je většinou podaří zamaskovat nebo je vůbec necítíme. Ale když si chceme odpočinout a usnout, vrátí se – a my nejsme schopni se od nich odpoutat. Poruchy spánku často souvisejí s vnitřním neklidem. Ne nadarmo se spánku říká „malá smrt“. Musíme mít důvěru, abychom se mohli ponořit do Morfeovy náruče – důvěru v život a jeho rytmus, důvěru v sebe sama. Jak ale můžeme tuto důvěru znovu najít, když se v důsledku traumatických zážitků spojených s nemocí vytratila? Abychom toho byli schopni, potřebujeme místo, kde je klid. Útočiště, kde nám nikdo nemůže ublížit. Místo, kam se můžeme kdykoli vrátit a kde jsme v bezpečí. Kde by toto místo, toto bezpečí mohlo být? V józe se učíme zažít, že toto místo tu je vždy, stále na nás čeká. V našem srdci, v naší duši. Zvláště když se vše zdá tak nejisté, zvláště když jsme konfrontováni se smrtí a umíráním. Právě v tu chvíli. Teď, v tomto okamžiku, jsem. Živý, dýchající. Tam, uvnitř mě – teď – je mír. Srdce mi tluče, nadechuji se a vydechuji. Dovnitř a ven. Můj dech je život. Já jsem. Já jsem. Položte si ruku na srdce a dýchejte do dlaně. Můžete si v duchu říkat slova, která vaše mysl potřebuje slyšet, aby se uklidnila. Můžete také vnímat, že kolem vás je stále přítomen někdo, kdo vás miluje. Ať už ho nazýváme nejvyšším vědomím, andělem strážným, nebo Bohem. Když se s ním setkáme, uklidníme se. Pak mohou všechny chmury a obavy odejít. To je pravda okamžiku. V nočním tichu, zatímco nespíme, nás tato instance očekává. Dveře jsou otevřené dokořán. A zvou. Tajemství spočívá v tom, že každý si v takové situaci musí najít svou vlastní cestu. Nicméně pro každého nějaká
ONKO JÓGA
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514056