někoho druhého. Proto bylo tak krásné být tak zcela přemožena tímto vysilujícím zápasem s jiným člověkem – ach! – bolest tu byla znovu; teď sílila! – jiný človíček, který chtěl ze mě ven, do světa. Byl houževnatý jako tekuté olovo, jako hořící láva, a musel ven, rychle, teď! Prosím vás! „Co se stalo s maskou s plynem?“ oddychovala jsem. „Proč to ksakru nefunguje?“ Podívala jsem se Tedovi do tváře, odrážela napůl strach a napůl jistotu, můj pohled byl černý. Nevěděla jsem, co mu můj pohled sděloval, věděla jsem jenom, co jsem cítila já právě v tom okamžiku, bylo to, jako by se setkaly dva vesmíry, dvě sluneční soustavy. Ach, Bože. Bylo to tu cítit krví a bahnem, a porodní asistentka stála nade mnou s výrazem hrůzy ve tváři. Co to má v rukou? Nádobou s plynem. Obrátila se k nám a řekla: „Je prázdná.“ „Cože?“ vyrazil ze sebe Ted a já jsem byla ráda, že reaguje. „Prázdná,“ odpověděla stejně bezbarvým hlasem. „Co to proboha říkáte?“ vyrazila jsem ze sebe. A to, co ještě před chvílí představovalo tanec s Pánembohem, se proměnilo v tanec s ďáblem, protože teď tu byla bolest zas, vrátila se a uchopila mě jako smrtelný nářek, cítila jsem ji ve svém podbřišku, který už nepatřil mně, už to nebylo mé tělo, byl to velký hořící dům, ve kterém musím zůstat a vybojovat tenhle tanec s ďáblem. „Nedá se to zvládnout!“ křičela jsem. „Nedá se to zvládnout!“ A potom poslední nápor, poslední rozechvělé výkřiky z mých úst a poslední pomoc z Tedových silných, ale roztřesených se paží – cítila jsem, že má strach, že je stejným dílem vyděšený a uchvácený. A porodní asistentka, ano, porodní asistentka stála u mě a byla mojí oporou. A pak ono vlhké šplouchnutí, když ze mě vyklouzl a proměnil postel v mořský břeh. Když mě osvobodil od bolesti. A já viděla, jak tam leží, celý promodralý, a snaží se hýbat. Bílou pupeční šňůru, tučnou a ulepenou, měl omotanou kolem bříška a krku. ***
99
EUFORIE 288.indd 99
11.7.2022 1:44:42
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514029