proti třem soupeřům, když dva z nich byli navíc větší než on. Oni ho však takto na veřejnosti a v Den lodivzdání mohli nanejvýš zmlátit, zvlášť pokud bude bojovat dost dobře na to, aby si vysloužil úctu. Anden popadl padajícího soupeře za ramena a otočil ho tak, že dopadl přímo do cesty útočícímu vůdci. Největší chlapec se rychle přiblížil zezadu, pevně Andena sevřel a uvěznil mu paže podél těla, zatímco uhrovitý mladík přeskočil vyřazeného kamaráda a začal Andena boxovat do boků a břicha. Anden zaryčel bolestí. Náhle se povolil a veškerou svou vahou se tlačil dolů, přitom nakopl lýtko většího chlapce a patou mu dupl na špičku chodidla v plátěné obuvi. Mladík zaklel a zvedl nohu právě ve chvíli, kdy Anden natáhl nohy a oběma chodidly vší silou kopl vůdce do hrudníku. Soupeř odklopýtal pozadu ke dveřím Topinkárny, zakopl o nohy vyřazeného kamaráda, ale v poslední chvíli ho před pádem zachytili přihlížející. Mohutný chlapec ztratil rovnováhu a musel Andena pustit, aby mohl ztlumit svůj pád. Anden přistál na něm a slepě se ohnal loktem. Podle hlasitého plesknutí poznal, že se trefil. Rychle se odkutálel, ale než se stihl zvednout, chlapec ho macatými pažemi objal kolem pasu a stáhl ho k zemi jako kotva. Mezitím se na Andena vrhl vůdce tlupy a zasypával ho ranami. Ucítil na tváři a uchu dva údery pěstí, ale další už nepřišly. Břemeno obou útočníků z něj někdo zničehonic sejmul. „Co si myslíš, že děláš?“ dožadoval se autoritativní mužský hlas. Anden zvedl hlavu a spatřil Zelenou kost z klanu Hora, muže snědé pleti, jak všechny tři chlapce z Wie Lon zvedá na nohy. Ošívali se, syčeli bolestí a neměli sebemenší šanci proti jeho Síle, když je dovlekl na hromádku jako neposlušná štěňata. „Smradi zasraní,“ řekl. „Je Den lodivzdání. Podívejte se tamhle do toho parku, kolik je tam
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514022
lidí. Jsou tam turisti — a žáci Wie Lon se tady válejí po zemi a rvou se jako čoklové. Děláte si prdel, kurva?“ „Chtěli jsme mu dát za vyučenou, Gam‑žene,“ zakňoural v ůdce tria. „Je to hajzl z Kaul Duovy školy, a k tomu špinavá směska. A navíc on zaútočil první.“ V tu chvíli se ozval jiný hlas, rozvážný a hluboký, který připomínal rozmrzelého medvěda. „Takže takhle teď budoucí Prsty mluví s Pěstmi?“ Anden zvedl hlavu a spatřil příchozího. Nikdy předtím ho neviděl, ale i přesto okamžitě poznal, o koho jde. Chlapci najednou zkrotli. „Ne, Gont‑žene,“ mumlali se sklopenou hlavou. Vůdce skupinky řekl zkroušeně: „Odpusť nám, pokud jsme pochybili.“ Před Gont Ašentuem, Rohem Hory, se dav rozestupoval sám, už jen kvůli jeho velikosti a auře nebezpečné autority. Obrátil svou hranatou bradu dolů k Andenovi a pak se pootočil k žákům Wie Lon. „Odejděte.“ Trojice se překotně dotýkala sepjatýma rukama svých čel a při tom couvali a rychle se vzdalovali a celou dobu se nepřestali ohlížet. Anden vstal a snažil se narovnat si ohnuté obroučky, aby mu brýle seděly na nose. Jen co stanul před Rohem Hory, skoro si přál, aby se tři předchozí útočníci vrátili. Anden sepjal ruce a pozvedl je do opatrného, hluboce uctivého pozdravu. „Gont‑žene.“ „Ty jsi Anden Emery,“ řekl Gont a Andenovi se krátce sevřely vnitřnosti, když zaslechl své jméno pronesené cizí výslovností. „Syn Aun Uremajady. Adoptovali tě Kaulovi.“ Anden zaváhal. „Ano, Gont‑žene.“ Gont Aš měl velice charakteristický vzhled. Byl plešatý, měl zavalité končetiny, mohutný krk a tlusté nátepníky hustě vykládané nefritem. Vypadal jako mocný hromotluk, Roh, který pokři kuje rozkazy a vulgarity, takový, který nejdřív mrzačí a pak pokládá otázky. Ve skutečnosti ale vystupoval oduševněle a říkalo se,
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514022
že za obhroublým vzhledem je to vychytralý, trpělivý a pozorný člověk. „Bylo mi řečeno, že jsi jeden z nejlepších studentů na akademii,“ řekl hromovým hlasem a stále sledoval Andena. Pak se otočil ke Gamovi. „Škoda, žes tu rvačku přerušil. Docela by mě zajímalo, jak by dopadla.“ „Nevěděl jsem, že je to Kaul,“ řekl Gam. „Nemá jejich krev, ale berou ho jako jednoho ze svých,“ řekl Gont a v jeho hlase zazněla vypočítavost. Prohlížel si Andena jako hrobník, když potřebuje přesné rozměry na rakev. „Kaul Hilo tě považuje za bratra, že?“ Andenovo srdce se opět prudce rozbušilo. Věděl, že Gont i Gam jeho strach Vnímají, a tak se pokoušel dýchat pomalu a tiše, aby se uklidnil. Neudělal nic špatného, nespáchal žádný zločin. Kdyby mu ti muži ublížili, dopustili by se nemyslitelného prohřešku vůči aišu, nehledě na to, jak velkou újmu si přáli způsobit jeho bratrancům. „Velice se omlouvám, že jsem vzbudil rozruch, Gont‑žene,“ řekl a začal couvat. „Oddělil jsem se od přátel v přístavu a zabloudil jsem příliš daleko. Budu opa—“ Než Anden stihl couvnout o další krok, na rameno mu dopadla těžká Rohova ruka. „Promluvíme si, Andene. Štěstěna naše cesty určitě nesvedla dohromady náhodou.“ Gont se obrátil ke své Pěsti: „Přivez moje auto.“ Gam okamžitě odešel. Anden ztuhl na místě a snažil se rychle něco vymyslet. Mohl se pokusit utéct, ale bylo vyloučené, že by se mohl pohybovat rychleji než Zelená kost formátu Gont Aše. „Nemusíš se ničeho bát,“ řekl Roh se zřetelným pobavením v hlase. „Vím, že ještě nejsi muž.“ Andenovi se nahrnulo horko do obličeje a přehlušilo jeho rostoucí obavy. Pomalu otočil hlavu a zadíval se na paži, kterou mu Gont položil na rameno. Kousky nefritu na nátepníku byly pečlivě poskládané do abstraktního, ale zřetelného tvaru řeky. Řeka byla
102 Ukázka elektronické knihy