proti třem soupeřům, když dva z nich byli navíc větší než on. Oni ho však takto na veřejnosti a v Den lodivzdání mohli nanejvýš zmlátit, zvlášť pokud bude bojovat dost dobře na to, aby si vysloužil úctu. Anden popadl padajícího soupeře za ramena a otočil ho tak, že dopadl přímo do cesty útočícímu vůdci. Největší chlapec se rychle přiblížil zezadu, pevně Andena sevřel a uvěznil mu paže podél těla, zatímco uhrovitý mladík přeskočil vyřazeného kamaráda a začal Andena boxovat do boků a břicha. Anden zaryčel bolestí. Náhle se povolil a veškerou svou vahou se tlačil dolů, přitom nakopl lýtko většího chlapce a patou mu dupl na špičku chodidla v plátěné obuvi. Mladík zaklel a zvedl nohu právě ve chvíli, kdy Anden natáhl nohy a oběma chodidly vší silou kopl vůdce do hrudníku. Soupeř odklopýtal pozadu ke dveřím Topinkárny, zakopl o nohy vyřazeného kamaráda, ale v poslední chvíli ho před pádem zachytili přihlížející. Mohutný chlapec ztratil rovnováhu a musel Andena pustit, aby mohl ztlumit svůj pád. Anden přistál na něm a slepě se ohnal loktem. Podle hlasitého plesknutí poznal, že se trefil. Rychle se odkutálel, ale než se stihl zvednout, chlapec ho macatými pažemi objal kolem pasu a stáhl ho k zemi jako kotva. Mezitím se na Andena vrhl vůdce tlupy a zasypával ho ranami. Ucítil na tváři a uchu dva údery pěstí, ale další už nepřišly. Břemeno obou útočníků z něj někdo zničehonic sejmul. „Co si myslíš, že děláš?“ dožadoval se autoritativní mužský hlas. Anden zvedl hlavu a spatřil Zelenou kost z klanu Hora, muže snědé pleti, jak všechny tři chlapce z Wie Lon zvedá na nohy. Ošívali se, syčeli bolestí a neměli sebemenší šanci proti jeho Síle, když je dovlekl na hromádku jako neposlušná štěňata. „Smradi zasraní,“ řekl. „Je Den lodivzdání. Podívejte se tamhle do toho parku, kolik je tam
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS514022