Konec experimentu (Ukázka, strana 99)

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513996

Strach ve straně

Příklad diskuse o státním podniku dával československé stranické elitě tušit, že konsensus o nejdůležitějších otázkách je narušen a že chystané personální změny ve stranickém a vládním aparátu budou muset jít ruku v ruce s uváděním nových hesel, ideálů a koncepcí. Sovětská strana nadto začala právě v této době, tedy koncem roku 1987, stále více používat nové formulace jako „přestavba vztahů mezi socialistickými státy“, „obrat ve spolupráci socialistických zemí“, „zastaralost forem a metod [dosavadních] vztahů“. Deklaroval se ústup od sovětského „paternalismu“, od role „poručníka a vyššího soudce“, od „kanoničnosti“ sovětského vzorce apod.1 Že tyto ohlášené změny prozatím neznamenaly úplnou rezignaci na vliv na rozhodnutí „spřátelených zemí“, se mělo ukázat hned koncem listopadu 1987 ve vyjednáváních o změnách v československém stranickém a státním aparátu.

V počátečních fázích přestavby bylo patrně Štrougalovým cílem upozornit sovětské vedení na svou osobu a připoutat k ní značku přestavby. Předně, programatické i jiné Štrougalovy texty dodržovaly přísnou konformitu jak se sovětskou rétorikou, tak i s uplatněním přestavbových reforem. Štrougal se asi jako první odvážil zesílit

1

Soveščanie s rukovoditeljami naučnych učreždenij po problematike soc­stran, 25 nojabrja 1987 g., Gorbačev-Fond – The Gorbachev Foundation, Naučno-informacionnyj centr (dále jen Gorbačev-Fond), Fond č. 4 (Materialy V. A. Medvedeva), č. 7437.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513996

­— Michal Pullmann: Konec experimentu —

efekt těchto pojmů a obrátit je do poměrně ostré kritiky stávajících poměrů. Za druhé, projekt přestavby byl v jeho textech spojen s reformami staršími (od konce padesátých let), což mohlo mít za cíl zdůraznění jakési reformistické kontinuity, která by, zejména od poloviny sedmdesátých let, stavěla do popředí Štrougalovy reformní snahy. Za třetí se pak právě Štrougal ostře vymezil vůči těm, kdo „se změn bojí a svou obavu z nich různě maskují, ačkoliv se za ní skrývá prostý strach z toho, že nebudou vývoji stačit, že je ohroženo jejich postavení“, anebo – jak napsal při jiné příležitosti – těch, kdo se změnami „souhlasí … jen formálně a ve skutečnosti jejich přípravu brzdí“.2 Důvody, proč se Štrougalovi na svou osobu nepodařilo strhnout pozornost sovětského vedení, ležely spíše v personální než obsahové rovině. Sovětská strana očekávala razantnější výměnu kádrů a rozhodla se upřednostnit mladšího a domněle dynamického Jakeše. Předběžné obrysy personálních změn diskutoval Husák s Gorbačovem na stranické návštěvě v Moskvě, která se uskutečnila začátkem listopadu 1987, při příležitosti 70. výročí Velké říjnové revoluce. Husák zde vyjádřil podporu Jakešovi (čímž ustupoval sovětskému vedení), zároveň však vyzvedl i Štrougala, aby nebyla zcela narušena mocenská rovnováha v československém vedení. Krom toho ohlásil i záměr řešit otázku svých vlastních funkcí.3 V polovině listopadu pak odjel do Moskvy také sám Štrougal, aby sovětskému

2 3

Zásady přebudování hospodářského mechanismu ČSSR, Praha 1987, s. 56. Viz také RP, 67, 1987, č. 7 (9. leden).

Vadim Andrejevič Medvedev, Raspad. Kak on nazreval v „mirovoj sisteme“ socializma, Moskva 1994, s. 142–149. Během této návštěvy v Moskvě došlo k zajímavému incidentu: ředitel Ústavu marxismu-leninismu při ÚV KSSS Smirnov při oficiální příležitosti zpochybnil oprávněnost postupu spojeneckých států v Československu v roce 1968. Biľak si prý ostře vyžádal odpověď sovětské strany, která musela Smirnovovo vyjádření prohlásit za osobní názor sovětského vědce (jemuž přece nelze bránit v bádání ani v osobních názorech), nikoliv za oficiální stanovisko sovětského vedení. Srov. také K vývoji sovětské politiky vůči státům Varšavské smlouvy. Dokumenty a materiály 1989 –1990, Praha 1999, s. 114n. Ofi­ ciál­ní zpráva se samozřejmě zdržela jakéhokoliv obsahu, mluvila jen o „ovzduší přátelství a vzájemného porozumění“, o „urychlení sociálně ekonomického rozvoje země“, což asi nejlépe odpovídalo snahám o byzantinskou estetizaci stability. Viz RP, 68, 1987, č. 259 (4. listopad), s. 1.

100 Ukázka elektronické knihy