„Potřeboval bych si s vámi promluvit o…“ chtěl jsem pokračovat, ale někdo mi poklepal na rameno. „S dovolením,“ ozval se nějaký chlap za našimi zády a mně došlo, že stojíme přímo ve vchodu. „Omlouvám se,“ ustoupil jsem stranou a podíval se na toho chlapíka. Vypadal jako sympaťák. „V pořádku, díky mo… “ asi chtěl říct moc, ale došly mu slova. Zíral na nás s otevřenou pusou. Byl jsem na to zvyklej, jasně že jo, ale nebavilo mě to. „O čem si potřebujete promluvit?“ ozvalo se ve sluchátku a já odpověděl a toho chlapa si nevšímal. „Rád bych vám něco nabídl, Lily,“ upřesnil jsem a pak jsem znovu zaslechl ten chlapskej hlas. „Jdete za Lily?“ Nejdřív jsem se na něj zamračil a pak kývl. Jack tam celou dobu stál jako socha a jen si nezúčastněně prohlížel okolí. „Ano, znáte ji?“ zakryl jsem mikrofon rukou, abych nemluvil do něj. „Bydlíme spolu, pojďte dál,“ mávl rukou. Vyměnil jsem si pohled s Jackem, a jakmile jsme oba pokrčili rameny, vyrazili jsme za tím chlapíkem. Tak ona bydlí s přítelem, to jsem netušil. A neříkala náhodou ještě tenkrát Mary, že není doma? Takže bydlej ve třech? Nebo s Mary vůbec nebydlí? Asi jsem to všechno úplně špatně pochopil.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513984
„Teď v neděli jste hráli skvěle, těším se na zítra,“ pronesl ten chlapík cestou nahoru. Byl o dva schody výš a stejně byl pořád menší než my. Docela se mi ulevilo, že je to fanoušek, protože jinak by bylo dost divný, kdyby si bral domů dva cizí chlapy. „Díky,“ pronesl Jack a už jsme byli u dveří. Jakmile je otevřel, slyšel jsem dva ženské hlasy. „Kdo normální tohle dělá?“ zaslechl jsem nazlobenou Lily. „On ti to prostě položil?“ Tohle byl další hlas, který jsem poznával z telefonu… Mary. „No jo, ale proč mi volal?“ „Myslíš, že maj zase problém?“ zeptala se jí ta druhá. „Jak to mám vědět?“ Bylo vtipný poslouchat takhle cizí rozhovor. I když trošku neslušný. Jack se spokojeně usmíval a už jsme si zouvali boty, když promluvil ten chlapík, co nás přivedl. „Oni ti to hned vysvětlí!“ zavolal do bytu a někde v dálce se ozvalo: „Oni?“ Během chvíle se vylouply zpoza zdi dvě hlavy, jedna blond a druhá hnědovlasá. Donutil jsem se k úsměvu, když jsem si všiml, jak se ty dvě tváří. „Dobrý den,“ vzpamatoval se Jack jako první. Hned jsem ho následoval. „Dobrý den, co tu děláte?“ vyhrkla Lily. „Nebuď neslušná,“ napomenul ji ten kluk a já bych mu jednu
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513984
nejradši střelil. Takhle mluvit se ženou. „Pojďte dál, dáte si něco?“ nabídl nám hned a ani tohle nezmírnilo mé rozčílení vůči němu. „Vodu, prosím,“ odpověděl za nás za oba Jack. Obdivoval jsem, jak dokáže být bezprostřední. Prostě se v pohodě usmívat, konverzovat a bavit se s lidmi, které vůbec nezná. Měl bych se to od něj naučit. „Ahoj, miláčku,“ promluvila najednou brunetka a políbila toho kluka. No tak aspoň že tak. Bylo hodně divný, že se mi ulevilo, když jsem zjistil, že nepatří k Lily? Určitě je to divný. „Asi bych vás měla představit,“ konečně už se vzpamatovala i ona. Všichni jsme si vzájemně potřásli rukama a posadili se ke stolu. „Lily, než začneme, chtěl bych se ještě jednou omluvit za to, jak jsem se choval. Fakt mě to příšerně bolelo a díky vám jsem zase na nohou, takže moc děkuju,“ ujal se jako první slova Jack a já si všiml, jak nepatrně roztáhla rty. Měla radost, když jsem ji odvážel. Tvářila se, jako že je jí to jedno, ale právě jsem poznal, že není. Nebylo jí to vůbec jedno. „Není zač, jsem ráda, že jsem vám pomohla, Jacku,“ usmála se na něj trochu uvolněněji a teď jsem přišel na řadu já. „Víte, nastalo u nás pár takových radikálních změn. Náš fyzioterapeut s dalšími členy týmu je v karanténě a rozhodli se, že nám pošlou jiného. Mě ale napadlo, že bychom mohli požádat
100 Ukázka elektronické knihy