Marko Ivan Rupnik – Cesta křesťanského povolání
sobectví. Tehdy jde spíše o projev uspokojení naší touhy po slávě nežli o pokoj ze vztahu, který naplňuje člověka ponořeného v Bohu. Proto je třeba dát pozor na to, jsou-li modlitby konány správným způsobem. A to jak modlitby, během nichž se člověk cítí být smutný, plný nejasností, sklíčený, rozrušený, tak jiné, ve kterých prožívá klid, uspokojení, radost a optimismus. Musí se totiž jednat o vztah s Kristem, který je dostatečně pravdivý a skutečný, a nikoli pouze subjektivně myšlený, a uvnitř tohoto vztahu je třeba o životní cestě přemýšlet. Je zapotřebí, aby se nejednalo o dvě od sebe odtržené fáze, nýbrž o to, abychom vědomě vstoupili do vztahu s Pánem a představili si přitom sami sebe v konkrétním životním stavu, a to dostatečně realistickým pohledem. Tento rozměr realismu opakuji pořád dokola, protože ve skutečnosti je velice silné nebezpečí představovat si cestu, k níž jsme svými vášněmi nakloněni idealisticky. Na druhé straně ovšem můžeme být také pesimisty a nepřiměřeně dramaticky poukazovat na realismus té cesty, kterou naše smyslovost nepřijímá a proti níž se vzpouzí. Jestliže se vyskytují pochybnosti o ryzosti takového realismu, je vhodné věnovat zvláštní pozornost modlitbě za osvobození vůle, abychom opravdu dospěli k momentu, kdy pustíme všechno, co svíráme ve svých dlaních. Když tato cesta pokračuje dobře kupředu a člověk v rozdílných dobách dospívá k téže trvalé zkušenosti neútěchy a strachu vzhledem k jednomu životnímu stavu a k témuž pokoji a útěše v Pánu, pokud jde o druhou životní cestu, může stejně jako v prvním případě vykonat modlitbu, v níž nabídne svůj vlastní život tak, jak jsme to již popsali dříve.
Třetí příležitost a její druhy 3. Třetí příhodná doba pro volbu se naskýtá tehdy,74 nacházíme-li se v období, pro které je příznačný dlouhodobý klid a pokoj. 74
Srv. DC, č. 177.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513858