98
A m a n d a Ge ar d • N á v r a t n a p a ns t ví
Matka se na něho poprvé podívala a téměř neznatelně přikývla. Nato zašeptala: „Pojď, broučku, měly bychom…“ Muž pokračoval, jako by nic neřekla. „Tady se našly ty perly. Přímo tady.“ Kopl do drnu, jako by se mohlo v trávě něco skrývat. „Snažil jsem se najít kluky, co je tenkrát objevili.“ Máma se zamračila. Chtěla něco říct, ale pak se zarazila. Aby něčím zaplnil vzniklé ticho, muž se od ní odvrátil a zeptal se: „A kdo je tohle?“ „Harriet.“ Nancy položila dceři ruce na ramena. Opět ji svírala příliš pevně. „Tohle je Harriet.“ „Ahoj, Harriet. Pěkně jsem se tě polekal.“ „Omlouvám se.“ Holčička náhle upadla do rozpaků. Muž se sklonil, položil snítku hlodáše na velký placatý kámen a smetl z něj jinou, na níž květy už zhnědly. „Nic se nestalo. Poslední dobou se lekám i vlastního stínu.“ Otřel si ruce o trávu a ušklíbl se, když po sobě zanechaly červenou šmouhu. Maminka přikývla, jak dospělí dělávají, když je rozhovor u konce – dvakrát a velmi rychle za sebou. Úsměv se vešel do tenké čárky. Muž nebral její oznámení na vědomí, anebo si ho možná nevšiml, protože se zvedl a prohodil: „Asi bych se měl zeptat, jestli jste napsala ten román.“ Ticho. A pak: „Co prosím?“ „Tu knihu.“ Vyptával se lehkým konverzačním tónem. Máma přemítala, co má odpovědět. Zvedla ruce z Hattiiných ramen. „Kdepak. Zdá se, že jsem se nepoučila z první chyby, které jsem se dopustila.“ „Spolehlivější je ohlížet se dozadu než předvídat,“ prohlásil vševědoucně a Hattie pochopila, že téhle frázi rozumí jenom dospělí. Muž se pousmál, ale Nancy ho zpražila takovým pohledem, že okamžitě zvážněl. Klopotně hledala další slova. „Nechtěla jsem…“ Odkašlala si a znovu vzala dceru za ruku. „Život se mi postavil do cesty, Tomasi.“ „Mívá to ve zvyku,“ posteskl si smutně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513857