„Možná není, až tak obyčejná.“ „Zmínila jistou válečnickou samurajskou zbroj, která má údajně velkou hodnotu a projevil o ní zájem jistý sběratel jménem Seink.“ „Seink? Zvláštní jméno.“ „To jsem jí řekl také.“ „Řekla vám o něm něco?“ „Starší milý pán. Zval jí prý na čaj.“ Kjelsson se zaculil. „Zachtělo se mu mladé hezké dívky.“ „Ale neuspěl.“ „Některé po penězích nejdou.“ „Zřejmě ne,“ přikývne Torsen a přemístí se ke svému počítači. „Co hledáš?“ „Toho Seinka.“ Hm! „A co jsi našel?“ „Nic.“ „To znamená, že si ten člověk tak jenom říká.“ „Tak ho nenajdeme.“ „Neřekl bych,“ ušklíbne se Kjelsson. „Pokud je ten chlap sběratel, bude mezi ostatními znám jako Seink.“ „Neznám žádného sběratele, ale Mikaelsen určitě někoho bude znát. Jeho strýc byl kurátorem Kodaňské galerie.“ Hm! „Šéfe, on to tak nemyslel.“ „Ale řekl to.“ „Možná naznačil své pochyby.“ „Myslel jsem, že si věříme!“ „Zavoláme ho, aby to vysvětlil.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513825