„Možná není, až tak obyčejná.“ „Zmínila jistou válečnickou samurajskou zbroj, která má údajně velkou hodnotu a projevil o ní zájem jistý sběratel jménem Seink.“ „Seink? Zvláštní jméno.“ „To jsem jí řekl také.“ „Řekla vám o něm něco?“ „Starší milý pán. Zval jí prý na čaj.“ Kjelsson se zaculil. „Zachtělo se mu mladé hezké dívky.“ „Ale neuspěl.“ „Některé po penězích nejdou.“ „Zřejmě ne,“ přikývne Torsen a přemístí se ke svému počítači. „Co hledáš?“ „Toho Seinka.“ Hm! „A co jsi našel?“ „Nic.“ „To znamená, že si ten člověk tak jenom říká.“ „Tak ho nenajdeme.“ „Neřekl bych,“ ušklíbne se Kjelsson. „Pokud je ten chlap sběratel, bude mezi ostatními znám jako Seink.“ „Neznám žádného sběratele, ale Mikaelsen určitě někoho bude znát. Jeho strýc byl kurátorem Kodaňské galerie.“ Hm! „Šéfe, on to tak nemyslel.“ „Ale řekl to.“ „Možná naznačil své pochyby.“ „Myslel jsem, že si věříme!“ „Zavoláme ho, aby to vysvětlil.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513825
„Kam šel?“ „Na oběd.“ Kapitán se podívá na hodinky. „Tak si zajdeme taky na oběd a pak mu pak zavoláš!“ Seržant přikývne. Ω Vardevej, Gronzt-Company, 13:40 Seink se vrací se svými bodyguardy do haly, kde visí Enika Bolgon. „Musíme z ní dostat, kde má ten prolhanej Japonec tu samurajskou zbroj!“ zavrčí Seink. „Šéfe, vážně má takovou cenu?“ diví se bodyguard Terrin. „V té zbroji jsou ukryté velmi vzácné diamanty.“ „Vážně?“ diví se Terrin. „Myslíš, že bych se honil za nějakou pitomou zbrojí?“ „Zřejmě ne, šéfe!“ „To si piš, že ne!“ Seink poplácal svého bodyguarda po ramenou a hlavou pokynul k místu, kde visel jejich vězeň. Muži se zastaví před ženou na řetězech. „Je bílá jako křída,“ pronese muž s tetováním na ruce. „Prober ji!“ nařídí mu Seink. „Vstáváme!“ vykřikne bodyguard a bouchne ji do břicha. Oh!
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513825
Enika procitne. Pozvedne hlavu a snaží se promluvit. Bodyguard jí uštědří další úder. „Počkej!“ okřikne ho Seink. „Je jasné, že ti to dělá potěšení, ale já bych s ní chtěl ještě mluvit!“ „Ano, pane Seinku!“ Muž kývne a ustoupí stranou. „Omlouvám se za něj, ale naznačil ti, že jsi mu scházela,“ zubí se Seink. „Pokud mi řekneš, co chci vědět, sundáme tě a odvezeme domů.“ „Ne-věřííí-ím.“ „Nemám důvod tě nechat umřít.“ „Nevím, kde-je-ta zbroj.“ Seink se otočí do strany na svého bodyguarda. V následujících minutách je slyšet pláč a křik pod údery jeho silných paží. „Můžu to zastavit,“ promluví Seink. Mladá žena je odevzdaná dalším ranám, které přicházejí vzápětí. „Do prdele!“ čílí se Seink. „Vážně chceš zakoušet tolik bolesti, kvůli těm posraným samurajským hadrům?“ Nic. „Asi to neví,“ ozve se bodyguard a vytáhne nůž. „Nechte mě s ní o samotě deset minut a dostanu to z ní!“ „Hoď se do klidu, Terrine,“ pozvedne Seink ruku. „Už by to dávno řekla. Visí na řetězu a ty do ní bušíš jako do boxovacího pytle. Brečí, křičí. Asi to opravdu neví.“ „Co s ní?“ „Nech jí tu viset, pak se zbavíš těla,“ odvětí Seink a odchází pryč.
Ukázka elektronické knihy