„Je to pravda, seržante?“ vykřikl, když k nám přišel, zadýchaný námahou. „Myslím o panu Hearnovi. Říká se, že ho našli mrtvého na pláži.“ „Je to pravda, pane, bohužel, a co je horší, byl zavražděn.“ „Proboha, to mi neříkejte!“ Otočil k nám tvář, která by za normálních okolností musela být dost žoviální, ale teď byla bílá a vyděšená, a po krátké odmlce vykřikl: „Zavražděn! Dobrý Bože! Chudák Hearn! Jak se to stalo, seržante, a kdy, a vede nějaká stopa k vrahovi?“ „Nemůžeme s jistotou říct, kdy se to stalo,“ odpověděl seržant, „a co se týče otázky stop, právě jsem se na vás chystal obrátit.“ „Na mě!“ vykřikl Draper a překvapeně se podíval na policistu. „Proč?“ „No, rádi bychom se dozvěděli něco o panu Hearnovi – kdo to byl, jestli měl nějaké nepřátele a tak dále; vlastně cokoli, co by nám napovědělo, kde hledat vraha. A vy jste jediný člověk na tomto místě, který ho důvěrně znal.“ Bledá tvář pana Drapera zbledla o odstín a on se očividně rozpačitě rozhlédl kolem sebe. „Obávám se,“ začal váhavě, „obávám se, že vám nebudu moci příliš pomoci. O jeho záležitostech jsem toho moc nevěděl. Víte, byl to jen náhodný známý…“ „No,“ přerušil ho seržant, „můžete nám říct, kdo a co byl, kde bydlel a tak dále. Zbytek zjistíme, když nám řeknete, aspoň něco.“ „Chápu,“ řekl Draper. „Ano, očekávám, že to uděláte.“ Jeho oči neklidně těkaly sem a tam a vzápětí dodal: „Dobrá, tak zítra přijďte ke mně nahoru a promluvíme si spolu o něm, snad si na něco vzpomenu.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513822