Ptal se na to otce, ale ten ho okřikl, ať mlčí, že na Mlžiště je ještě malý. Ať už o tom nepřemýšlí ani tam nechodí. To, jak je to s Neradným, můžou znát až dospělí muži. Až vyroste, řekne mu to. Tak se stalo, že trvalo dalších devět let, než se Babál dozvěděl, o co se jedná. Bláznivá historka. Nevěřil bych z ní jedinému slovu, kdybych neviděl, jaký strach a respekt vůči Mlžišti pociťují Vlkolínčané ještě i dnes. Nemluví o něm s nikým mimo svou komunitu, a když se o něm zmíní mezi sebou, třeští oči a křižují se. Zkusím zjistit víc. Po tomhle zápisu ale Bosákův zájem o Mlžiště poklesl. V deníkových záznamech se do popředí dostaly rodinné problémy. Navštívila ho manželka se svým právníkem. Dokodrcali se sem z Ružomberku, nelenili použít zimní řetězy, aby se autem vydrápali až k vesnici. Naléhali na něj, aby podepsal nějaké papíry, vyhrožovali, že jinak mu nevyplatí podíl ze společného bytu. Po jejich odjezdu se v rozrušení neovládl a znovu začal ve velkém nasávat. Nadšení pro zkoumání Mlžiště vyprchalo, nahradily ho chmury, návaly sebelítosti a výbuchy vzteku. K objektu svého zájmu se vrátil až po několika dnech. 22. 2. 2008 Včera nasněžilo, celý den hvízdal vítr. Teď zase mrzne, až praští. Kdyby přišlo tohle počasí před týdnem, ta mrcha by sem nikdy nedolezla. Jak dobře by mi bez ní bylo. Kéž bych ji nikdy nepoznal! Přišel mě utěšit Babál, ale když viděl, v jakém jsem stavu, nejdřív mi vynadal a potom mi domlouval. Obořil jsem se na něj, jestli je snad můj otec, nebo kýho čerta. Jenom se zasmál a řekl, že ví, jak mě uklidní. Prý odvede moje myšlenky jiným směrem, ať si prý sednu a poslouchám. Povyprávěl 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513761