ANN LETHBRIDGEOVÁ
nezávislost a bude moci hovořit, s kým se jí zachce, a navštěvovat, koho se jí zlíbí. A zcela jistě je jí naprosto ukradené, co si o jejích příbuzných myslí lord Stone. Byl to další z řady snobů, kteří jsou natolik zahleděni do sebe, že nedokážou rozpoznat hodnotu lidí okolo. Čím dříve nabídne Charity sňatek, tím lépe. Ona tak nebude muset pobývat v jeho společnosti a bude si moci budovat svoji vlastní budoucnost. Najednou ji píchlo u srdce. Cože? Že by jí záleželo na tom, co si o ní vévoda myslí? A i kdyby, stejně s tím nemůže nic udělat. Napíše strýčkovi Joshuovi a domluví si s ním návštěvu, hned jak děvčata dostanou nabídky k sňatku. Představení skončilo, opona šla dolů a Amélie si uvědomila, že z druhé půlky představení neslyšela ani slovo, ztracena ve vlastních myšlenkách a úvahách. Než vyšli z lóže, Stone jí starostlivě zahalil ramena do šálu. „Nikdy v životě jsem se tolik nenasmála,“ hodnotila právě představení Patience a obrátila se na Amélii: „Vám se to nelíbilo, paní Durantová?“ obrátila se Patience na Amélii. Amélie se začervenala. „Ale právě naopak.“ Kčertu, copak bude lhát? „Přesněji řečeno, přišlo mi to vtipné, když jsem toto představení viděla poprvé. Tentokrát jsem se zabývala spíše vlastními myšlenkami, to musím přiznat.“ Stone se na ni tázavě podíval, ale nijak její slova nekomentoval. Zkušeně je vedl k východu, před nímž na ně již čekal kočár. Po menším postrkování s ostatními kočáry, které se tísnily v úzké uličce, pak už pohodlně mířili domů. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513684