ANN LETHBRIDGEOVÁ
nezávislost a bude moci hovořit, s kým se jí zachce, a navštěvovat, koho se jí zlíbí. A zcela jistě je jí naprosto ukradené, co si o jejích příbuzných myslí lord Stone. Byl to další z řady snobů, kteří jsou natolik zahleděni do sebe, že nedokážou rozpoznat hodnotu lidí okolo. Čím dříve nabídne Charity sňatek, tím lépe. Ona tak nebude muset pobývat v jeho společnosti a bude si moci budovat svoji vlastní budoucnost. Najednou ji píchlo u srdce. Cože? Že by jí záleželo na tom, co si o ní vévoda myslí? A i kdyby, stejně s tím nemůže nic udělat. Napíše strýčkovi Joshuovi a domluví si s ním návštěvu, hned jak děvčata dostanou nabídky k sňatku. Představení skončilo, opona šla dolů a Amélie si uvědomila, že z druhé půlky představení neslyšela ani slovo, ztracena ve vlastních myšlenkách a úvahách. Než vyšli z lóže, Stone jí starostlivě zahalil ramena do šálu. „Nikdy v životě jsem se tolik nenasmála,“ hodnotila právě představení Patience a obrátila se na Amélii: „Vám se to nelíbilo, paní Durantová?“ obrátila se Patience na Amélii. Amélie se začervenala. „Ale právě naopak.“ Kčertu, copak bude lhát? „Přesněji řečeno, přišlo mi to vtipné, když jsem toto představení viděla poprvé. Tentokrát jsem se zabývala spíše vlastními myšlenkami, to musím přiznat.“ Stone se na ni tázavě podíval, ale nijak její slova nekomentoval. Zkušeně je vedl k východu, před nímž na ně již čekal kočár. Po menším postrkování s ostatními kočáry, které se tísnily v úzké uličce, pak už pohodlně mířili domů. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513684
DOHAZOVAČKA A VÉVODA
Amélie seděla v kočáru vedle Stonea zády ke směru jízdy. Proti nim seděla Charity s Patience jako vévodovi hosté. Kdyby byli usazeni v pořadí podle věku hostů, seděla by vedle vévody Patience. Ale vzhledem k jejímu mládí a svobodnému stavu se Amélie postarala, aby se tak nestalo. Dívky si vesele povídaly o představení a Stone k tomu občas také něco podotkl. Amélie se musela obdivovat jeho trpělivosti. Ani na vteřinku nedal najevo, že by mu jejich povídání přišlo naivní, nebo že ho nudí. I když nebyl nijak zvlášť vřelý, vypadalo to, že by z něj mohl být laskavý manžel, který bude zacházet se svou ženou s úctou. Proč se jen Charity zakoukala do Sherbourna, mladíka, který měnil náladu stejně často jako duben počasí? Jak mu může dávat Charity přednost před Stonem? To přece nedává smysl. Jakmile se Stone vysloví, mladá dáma si na nezvedeného mladíčka Sherbourna ani nevzpomene, doufala Amélie. „Vy se dnes vracíte domů, paní Durantová?“ probral Amélii z neveselých myšlenek Stoneův tlumený dotaz. Podívala se z okna a uvědomila si, že už jsou před domem Mitchellových. „Ano, dnes ano. Pojedu kočárem pana Mitchella.“ „To je přece zbytečné, když můj kočár je připraven a zcela k dispozici. Dovolte, abych vás dovezl domů,“ pronesl Stone nabídku, která ale v jeho podání zněla spíše jako příkaz. Celá ztuhla. „To je to nejmenší, co pro vás mohu udělat,“ dodal Stone. Má pravdu, uznala v duchu Amélie. Nechtěla s ním být v kočáru sama, ale to byl spíše její problém, nikoliv společenský. Kočár byl zavřený, ona byla vdova 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513684
ANN LETHBRIDGEOVÁ
a uznávaná gardedáma. Vypadalo by to velmi divně, kdyby jeho nabídku odmítla. „Pak tedy mockrát děkuji.“ Kočár zastavil a Stone doprovodil obě dívky ke vstupním dveřím, kde na ně čekal majordomus se služebnou. Večer tedy společně rozeberou až zítra. Využiju tuto příležitost k tomu, abych zjistila Stoneovy záměry a objasním mu, že je nejvyšší čas, aby je dal najevo i okolnímu světu, rozhodla se Amélie. Sezona je krátká, a pokud nemá v úmyslu učinit Charity nabídku, musí s ním přestat ztrácet čas a poohlédnout se po jiném kandidátovi. Zakryla si rukou ústa zděšena směrem, jakým se její myšlenky ubíraly a tím, jak strašně zněly, i když zaznívaly jen v duchu. Když začala působit jako dohazovačka, předsevzala si, že bude dávat dohromady jen páry, které spolu budou opravdu dobře vycházet. Je to i případ Charity a Stonea? Mohl by Stone být spokojen s naivní mladou dívkou, jako je Charity? Dokázala by Charity zastávat roli vévodkyně? Vévoda by si ji nepochybně chtěl uzpůsobit podle svého – ovlivnit její myšlení i chování. Jenže nebyla by Charity v tomto světě plném pravidel a povinností nešťastná? Amélie ve svých kostech cítila, že ano. Dveře kočáru se otevřely a Stone opět nastoupil. Vzal ji za ruku a posunkem jí naznačil, aby se posadila po směru jízdy. Takové uznání od něj nečekala, zejména poté, co se setkal s jejím strýcem. Ten muž byl zkrátka plný překvapení. Posadil se proti ní a poklepal holí do střechy. Kočár se rozjel. „Tak o čem jste během představení přemýšlela, Amélie?“ oslovil ji jménem. Srdce se jí rozběhlo kosmickou rychlostí. 100 Ukázka elektronické knihy