SHARON KENDRICKOVÁ
„Takže tahle byla tak krutá, jako ve všech pohádkách?“ Ticho, které opět následovalo, přerušoval jen zvuk jejich dechu. „Ne,“ přiznal nakonec. „Skoro bych si ale přál, aby taková byla.“ Čekal, až se k tomu vyjádří, protože by mu to poskytlo vítané rozptýlení a zastavilo proud temných slov. Nic takového ovšem neudělala a tak se Leon zase jednou ocitl v minulosti. Mluvil, jako by ho nikdo neposlouchal. A říkal Marnii Porterové věci, o kterých nevěděla živá duše.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513667
DEVÁTÁ KAPITOLA „Můj otec stavěl lodě.“ Leon se opřel o čelo postele. Přikrývka mu sklouzla k pasu a odhalila vypracovaný trup. „A stal se jedním z nejbohatších mužů v Řecku.“ Odmlčel se a Marnie začala mít pocit, že možná zapomněl na její přítomnost. „Tak to nejspíš vysvětluje, proč jsi tak bohatý,“ pobídla ho. „Vlastně ne,“ odpověděl zahořkle. „Nic jsem si od něj nevzal.“ „Není to neobvyklé?“ zeptala se. „Že otec svým dětem finančně nepomáhá?“ „Věřím, že ano. I když rozhodně nemá problém zasypávat bohatstvím mé dva starší nevlastní bratry, které má s první manželkou. Ale když jsem dospěl do puberty, už jsme žili každý zvlášť.“ Opět nastalo delší ticho, které si žádalo reakci. „Jak se to stalo?“ Pokrčil rameny. „To je dlouhý příběh.“ „Jako většina příběhů.“ Hleděl na ni, ale stejně měla pocit, jako kdyby se díval skrz ni. Marnie si najednou přála, aby se s ní raději miloval nebo aby ho bývala požádala o něco k pití. Cokoliv, co by ho rozptýlilo od vyprávění o vlastní minulosti. Protože nebyl přesně tohle ten problém, když jste se o někom dozvěděli více? Že se vám nemusí líbit, co jste zjistili? Že jakmile se začnete jeden druhému svěřovat, změní to podstatu vašeho
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513667
SHARON KENDRICKOVÁ
vztahu, který se pak už nikdy nemusí vrátit ke svým jednoduchým začátkům? A ten strach z očekávání, že mu budete muset prozradit i něco o sobě? To nemohla riskovat. Nikdy. Spolkla knedlík v krku. Věděla, že by bylo lepší tenhle rozhovor ukončit. S omluvou vstát ze sexem zválené postele, dojít si pro něco k pití a doufat, že na to zapomene, než se vrátí. Jenže na to bylo už příliš pozdě. Ucítila pohlazení jeho drsných chloupků na noze, když si poposedl a otočil se čelem k ní. Jeho krásné rysy připomínaly kámen a podobný výraz u něj ještě neviděla. „Matka zemřela, když mi bylo šestnáct.“ „To je mi líto,“ pronesla až s přehnanou opatrností, protože život s matkou nebyl její oblíbené téma. „Co se stalo?“ „Velmi dlouho bojovala s rakovinou.“ Odmlčel se. „A je to ještě o to horší, že mi vůbec neřekla, že je nemocná a jak špatně na tom je. Až do samotného konce předstírala, že se nic neděje, a když jsem to konečně zjistil…“ Zatímco slova doznívala, viděla a slyšela jeho bolest a přála si, aby ji dokázala nějak zahnat. „Myslím, že v době, kdy jsme vyrůstali, se smrtelné nemoci řešily trochu jinak,“ poznamenala co nejklidněji. „Rodiče se snažili chránit své děti před pravdou, aniž by si uvědomovali, jakou škodu tím vlastně způsobí. Copak ti otec nic neřekl? On ji v tom podporoval?“ Leon zavrtěl hlavou. „Rozhodně se na ničem nedomlouvali. V té době už spolu sotva mluvili. Nikdy nebyl doma a myslím, že mu bylo úplně jedno, co se s ní děje,“ vysvětlil a v jeho hlase tentokrát zazněl úplně jiný hořký pocit. „Bylo to jeho druhé manželství a nijak šťastné, ale v dané fázi svého života asi o další rozvod nestál. Takže si ponechával milenku a ve chvíli, kdy matka zemřela, si ji vzal.“ 100 Ukázka elektronické knihy