v Curychu.“23 Česká metropole se nikdy nemohla vyrovnat obrazu jeho dřívějšího města na jezeře. Už předtím, než si začal pohrávat s myšlenkou na návrat do Curychu, Einstein ho začal prezentovat jako anti-Prahu téměř při každé zmínce o svém působišti. Zatímco Curych byl podle něj čistý, Prahu líčil jako špinavou; zatímco Curych viděl jako moderní, Prahu vykresloval jako zaostalou. Zatímco Curych považoval za „německý“, Prahu identifikoval jako slovanskou. „Moc se mi tu líbí, i když Praha není žádný Curych,“ napsal tří týdny po svém příjezdu. „Mám ústav s dosti dobrou knihovnou a jen málo oficiálních povinností. V ústavu už pracuji celý den, v současnosti na molekulárním pohybu v pevných tělesech. Je naplánovaný také nový výzkum o teorii záření. Jinak je to zde skutečně jiné než v Curychu. Vzduch je plný sazí, voda je životu nebezpečná, lidé jsou povrchní, plytcí a neotesaní, i když také, jak se zdá, celkově dobrosrdeční.“24 Nebylo však třeba dělat si starosti, tvrdil o dva měsíce později; nějak si vystačí: „Situace se pro nás vyvíjí dobře, i když život zde není tak úplně příjemný jako ve Švýcarsku, a nejde vlastně jen o to, že jsme tu cizí. Není tady voda, kterou by člověk mohl pít bez převaření. Obyvatelé z velké části nemluví německy a k Němcům se chovají nepřátelsky. Dokonce i studenti jsou méně inteligentní a pracovití než ve Švýcarsku. Ale já mám pěkný ústav s bohatou knihovnou.“25 Einsteinova reakce na obyvatele Čech a na jeho nové podmínky byla reflexivní, předpojatá a velmi stereotypní – až po tu stížnost na pitnou vodu, což je nezbytná součást oprávněných zpráv cestovatelů tehdy i teď –, ale byla také zcela lidská. On a jeho mladá rodina byli do značné míry osamělí. Neměli přátele ani společenské vazby ve městě, kde pouhé nakupování často představovalo jazykový problém. Bylo přirozené srovnávat Prahu s Curychem, jediným městem v jeho kočovném životě, kde se on (i jeho žena, jak uvidíme) cítil úplně jako doma. Nicméně Einsteinovo neustálé líčení Prahy jako zaostalého města značně zkresluje určitá fakta. Zaprvé Praha s více než půl milionem obyvatel byla výrazně větší než Curych. Einsteina, který v tak velkém městě nežil od let svého dospívání v Mnichově, její velikost zaskočila. Praha byla rovněž moderní, pokud šlo o infrastrukturu. Když se Einsteinovi přestěhovali do Bernu, 98
Gordin_Einstein_v_Čechách_vnitřek.indd 98
09.06.2022 8:34:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513629
museli doma svítit petrolejkami; v Curychu používali plyn; v Praze měli elektřinu (a služebnou bydlící u nich doma).26 Člověk by se domníval, že syn muže, který se živil zaváděním elektřiny do měst, víc ocení, jak je Praha v tomto směru na výši. Je zajímavé, že toto soukromé porovnávání Čech a Švýcarska mělo trvalý kulturní rozměr. Zdá se, že nejen Einsteinovi uvažovali o Praze a Curychu zároveň. Když člověk pročítá soudobé prameny desítky let před Einsteinovým pobytem v Praze i po něm, narazí na spoustu zdrojů, v nichž se o Švýcarsku uvažovalo jako o vzoru pro Čechy. Všechna tato srovnání měla dva hlavní rysy: byla víceméně optimistická a úzce politicky zaměřená. Srovnávat Čechy se Švýcarskem znamenalo klást vedle sebe podřízený region rozlehlé pevninské říše a suverénní stát, což byl také důvod, proč to čeští nacionalističtí aktivisté dělali. Zaměřovali se na evidentní podobnosti obou regionů – vnitrozemských, ekonomicky výkonných a, co bylo ze všeho nejdůležitější, zahrnujících mnohojazyčné obyvatelstvo – a využívali tak Švýcarsko jako metaforický nástroj po revolucích z roku 1848, kdy ho uplatnil například Augustin Smetana, aby dodal věrohodnosti představě nezávislých Čech.27 (Nebo snad federativního habsburského panství, v němž by Čechy dostaly značnou regionální autonomii; švýcarský model se dal snadno přizpůsobit měřítku, v jakém byl použit.)28 Než se objevila analogie se Švýcarskem, aktivisté nejčastěji srovnávali české poměry s irským hnutím Repeal Daniela O’Connella. Zdůrazňovala se představa Čech kolonizovaných rakouskými Němci; to se však ukázalo jako podstatně méně přijatelné pro mezinárodní společenství a v průběhu 19. století k tomuto srovnávání docházelo čím dál méně.29 Vrcholem švýcarsko-českého propojení byla Pařížská mírová konference na konci první světové války, kdy se Edvard Beneš, ministr zahraniční nového československého státu, opakovaně odvolával na Švýcarsko, aby ujistil velmoci, že jeho země, oddělená od nyní zaniklé mnohonárodní a mnohojazyčné habsburské říše, bude schopna chránit své vlastní mnohonárodní a mnohojazyčné menšiny, mezi něž patřilo značné procento (blížící se jedné třetině obyvatel) občanů identifikujících se jako Němci. I když tento argument na přítomné velvyslance příliš nezapůsobil, Beneš 99
Gordin_Einstein_v_Čechách_vnitřek.indd 99
09.06.2022 8:34:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513629
se k němu opakovaně vracel.30 Toto srovnání zůstalo předmětem debaty ve 20. letech, třebaže většina československých „německých“ politických stran uplatňovala politiku nespolupráce se státem. Například pražský filosof Emanuel Rádl se snažil ujišťovat německojazyčné čtenáře, že se menšiny nemají čeho obávat, protože jejich situace „je rovněž skutečností ve Švýcarsku mezi obyvatelstvem mluvícím německy a francouzsky a tuším i v Kanadě mezi řečí francouzskou a anglickou“.31 Během pobytu Alberta Einsteina v Praze však všechny tyto události ležely v budoucnosti. Jak se zdá, tehdy si nebyl vědom občasného přemítání, zda je Švýcarsko reálný vzor pro ty z jeho současníků, kteří byli více politicky zaměření a kreativní. Politická podoba švýcarské analogie fungovala v měřítku Čech jako celku a považovala Čechy a Němce za protějšky dominantních Němců a Francouzů v alpské konfederaci. (Další národnosti, například Maďaři a Židé, do prvního rámce započítány nebyly, stejně jako do toho druhého nebyli zahrnuti Italové.) Einsteinova představa Curychu jako anti-Prahy fungovala v mnohem menším měřítku. Jeho mentální Švýcarsko nebylo mnohojazyčnou zemí, bylo to monolingvní, německojazyčné město. Stejně jako v Curychu tvořili v Praze celý jeho společenský okruh lidé, kteří se identifikovali jako „Němci“; s významnou výjimkou, kterou byla jeho žena. To, co následuje, je zkoumání kontur tohoto prostoru, postupující dovnitř, do jeho domácí sféry od veřejného světa, který měl podle očekávání běžný profesor německé univerzity obývat. ***
První významnou společenskou událostí pro každého v tomto postavení byla nástupní přednáška. Dne 23. května 1911, asi jeden a půl měsíce po Einsteinově příjezdu do města a začátku jeho prvního semestru výuky, otiskly německojazyčné noviny Bohemia oznámení, že následujícího dne v 19 hodin ti, kteří přijdou do přednáškového sálu fyzikálního ústavu univerzity (míněna byla samozřejmě německá univerzita), budou mít příležitost „poznat nového teoretického fyzika naší univerzity, profesora Einsteina, který bude hovořit o jednom tématu ze své výzkumné 100
Gordin_Einstein_v_Čechách_vnitřek.indd 100
Ukázka elektronické knihy
09.06.2022 8:34:18