16 „Už jsou tady, reverende.“ Susan Comptonová, jeho osobní sekretářka, vešla na svých krátkých nohách kachním, kolébavým krokem. Byla to baculatá krátkozraká padesátnice, ošklivá jako bota, nicméně neskutečně výkonná, a už šestnáct let železnou rukou udržovala v kancelářích radnice pořádek. „Ať vejdou, Susan,“ odpověděl Greene, obešel stůl a posadil se do obrovského křesla, které kdysi patřilo Stanu Morganovi (dej mu Pán Bůh věčnou slávu, amen, aleluja). Bývalý starosta Gulfportu projevil dobrý vkus, když zemřel na obyčejný infarkt týden poté, co jmenoval Greena prvním radním a naservíroval mu tak celé město na stříbrném podnose. V koleně mu střídavě cukalo celý den, teď však byla bolest ještě o stupeň silnější. Dveře se znovu otevřely a za paní Comptonovou vešlo pět osob. V čele průvodu šla jeho pravá ruka Malachy Grapes, po něm švédský námořník Strangärd, který se do Gulfportu dostal při nebezpečné cestě z Virginie, kde ho překvapila apokalypsa. Ale nejzajímavější byly tři osoby, které vstoupily hned po něm. Skupinu vedl vysoký štíhlý člověk s rozcuchanými černými vlasy a nedůvěřivým výrazem ve tváři. Za ním šel blonďák s hustým knírem hned pod zvláštníma modrýma očima, ale tím nejlepším z trojice bezpochyby byla vysoká, mladá, velmi pohledná dívka, která skupinu uzavírala a které v náručí pospávala obrovská rezavá kočka. A co bylo nejdůležitější, všichni tři byli běloši. „Vítejte, děti moje, v tomhle Novém Jeruzalému! Vítejte v Gulfportu, který je domovem spravedlivých, pevností Boží a počátkem nadcházejícího Druhého adventu Ježíše Krista!“ Reverend k nim popošel a vložil jim ruce na hlavu. Nově příchozí se tvářili rozpačitě, ale nakonec se tomuto přivítání podvolili. „Byla to sem velmi dlouhá cesta,“ odpověděl vysoký tmavovlasý muž. „Nemůžu se dočkat, až z vašich úst uslyším celý příběh, ale nejdřív bych rád, aby mi důstojník Strangärd povyprávěl, jak vás Bůh nasměroval na cestu
– 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513623