Chile 1962 (Ukázka, strana 99)

Světové stříbro s leskem zlata

◄

že člověk usne dřív, než prostěradlo uschne,“ odnesl si cennou radu pro případné angažmá v exotické zemi.

V československém prostředí nezanechal Pluskal příliš výraznou trenérskou stopu, ale i on se zařadil mezi Vytlačilovy učně, kteří na svého učitele navázali.

97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513530

► CHILE 1962

Jan Lála: Ztracené finále nikdy nepřebolelo ►

Od posledního velkého zápisu československého a později českého fotbalu na mistrovství světa uplynulo šedesát let. Proč se žádné další generaci nepodařil podobný úspěch?

To jsem si říkal už několikrát, ale pokaždé k tomu bylo hodně daleko. Ono je těžké vůbec se na šampionát probojovat; a vzhledem k počtu zemí, které o to usilují, i potom počtu účastníků, a hlavně kvalitě soupeřů, to bude čím dál těžší. Přesto věřím, že se opět sejde silné mužstvo a něco dokáže. Kdy, to neřeknu, to se neodvážím odhadnout.

► Do Chile jste odlétal jako druholigový hráč Slavie Praha. Bylo obtížné začlenit se do kolektivu fotbalistů, kteří už toho na světové scéně měli hodně za sebou?

Právě jejich přístup mne přesvědčil, jaké to byly velké osobnosti.

Vůbec se nepovyšovali, zapadl jsem mezi ně úplně v pohodě. Přiznávám, že zpočátku jsem byl trochu rozklepaný, když jsem se převlékal s takovými borci, jakými byli Pepík Masopust nebo Sváťa Pluskal. Ale brzy to přešlo. Byli to totiž naprosto normální kluci, nedělali rozdíly, cítili se s nimi dobře staří i mladí. I v tom byla síla mužstva. ►

Pořád bolí, že jste přišel o finálový zápas?

To nepřebolí nikdy. Dostali jsme se tak daleko…. Pod vrchol, a já u toho nebyl. Ale nedalo se nic dělat, byl jsem zraněný. Zdravotní potíže jsem měl skoro celý šampionát, překonával jsem je vůlí a sebezapřením, jenže po semifinále už to nešlo. Nebyl bych klukům nic platný.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS513530

Světové stříbro s leskem zlata

◄

►

Neuvažoval trenéra Vytlačil, že by vás pošetřil, abyste si odpočinul a dal se zdravotně do pořádku? Například v semifinále s Jugoslávií… Duel proti ní vyzněl docela přesvědčivě.

Něco takového přece nešlo, každý zápas byl důležitý, mohl být poslední. Kdyby se prohrál, žádné finále by nebylo. To nikoho, ani mne, vůbec nenapadlo.

►

Josef Masopust pak často připomínal, že kdybyste na pravé straně obrany nastoupil vy, a ne Jiří Tichý, spíš klasický stoper, minimálně dva góly byste nedostali. Jak jeho slova hodnotíte?

To mi v žádném případě nepřísluší posuzovat. Jirka Tichý byl výborný obránce. Slova Pepíka Masopusta samozřejmě potěší, byl to nejen vynikající fotbalista, ale i kamarád a vůdčí osobnost.

►

Jelikož jste ve finále nenastoupil, nebyla pro vás určená stříbrná medaile. Trenér Vytlačil vám dal svou. Jak k tomu došlo? Hned na hřišti?

Ne, tam jsme my, náhradníci, kteří seděli na tribuně, nebyli. Dal mi ji až při slavnostní večeři a celý život mu za to děkuji.

►

Jaký byl Rudolf Vytlačil trenér?

Vynikající člověk, který se choval naprosto normálně a uměl hráče výborně připravit po psychické stránce. Příhoda, jak jsem se před prvním zápasem se Španělskem bál nejlepšího křídelního útočníka světa Genta, je hodně opakovaná. V noci jsem za ním šel, on mi jen řekl: „Genta neznám, ale ty jsi Honza z Prahy a vymažeš ho.“ Šel jsem klidně spát, a Španělé nám gól nedali. A takhle mi pomáhal před každým zápasem. „Neměj strach, bát se musí oni tebe, protože jsi lepší.“ Když jsem si při vzpomínce na Genta uvědomil, že nedávno zemřel, bylo mi smutno. Ubýváme. Je nás, pamětníků Chile, stále méně…

99

Ukázka elektronické knihy