2 0 .
O B Ě Ť
JA M E S
PAT T E R S O N
&
M A X I N E
PA E T R O
a sdílení. Existuje vyhledávač zvaný Tor, což je zkratka názvu The Onion Routing, cibulové směrování. Má různé vrstvy a každá z nich ví jen to, kde je další vrstva. Nevidíte celý obrázek. Adresa nevypadá jako google.com nebo cnn. com. Spíš jako ABQ3d. K cíli vás dovedou zdánlivě náhodné skupinky písmen a číslic. Vaše spojení není tak rychlé, protože poskakujete po celém světě, a to znamená, že nebudete mít takovou rychlost, abyste načetli stránku se složitou grafikou. Je to jako byste museli být v nějakém tajném spolku, abyste věděli, na kterou stránku máte jít. Otázka zní – pokud by tohle byla jen archaická videohra, proč ji tak tajit?“ „Takže je to záhada zahalená tajemstvím,“ poznamenal Conklin. „To kolo je hráčská rekvizita, ne? Sází se tam na něco?“ Sáhla jsem dolů, přejela kurzorem po kole, které se roztočilo za doprovodu tichého cvakání. Když se zastavilo, začalo na horním okraji stránky blikat nějaké číslo. „Co ty na to, Mikeu? Získala jsem nějaké body?“ „Body. Status. Lepší šanci než jiný hráč? Nejdřív jsem měl dojem, že je ta stránka zástěrkou pro něco ilegálního. Drogy nebo jiný nezákonný prodej. Podařilo se mi však dozvědět se něco z toho zašifrovaného chatu. Stránka se jmenuje stejně jako ta hra na ní: Pohyblivé terče. A pak mě napadlo něco jiného.“ „No a co si o tom tedy myslíš?“ „Nechytejte mě za slovo, protože… no, protože. Stále si to nechávám projít hlavou, ale myslím si, že Pohyblivé terče je webová stránka pro zabijáky. Podle slangu, který používají, se zdá, že mnoho z nich je z armády nebo od policie. Oběti, o kterých si píší, by mohly být ti vaši drogoví dealeři. Klade se tam velký důraz na přesnost útoků, na ,skóre‘.“ Skoro jsem kňučela dychtivostí a očekáváním. Že by Stempien v počítači Barkleyových našel klíč k těm vraždám? 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512873
2 0 .
O B Ě Ť
JA M E S
PAT T E R S O N
&
M A X I N E
PA E T R O
„Pozná se, který z Barkleyových hrál?“ „Podle aktivity na jejich notebooku se zdá, že hráli oba. Ale byla to jen hra? Nebo se to odehrávalo ve skutečném světě?“ „Dokážeš na to přijít?“ zeptala jsem se. Na chvilku se odmlčel, přemýšlel. „Uvidíme,“ řekl nakonec. „Nic neslibuju.“
44. kapitola Conklin mi podržel dveře výtahu, pak natáhl ruku a stiskl tlačítko šestého patra. Zírala jsem na řadu čísel poschodí a rovnala si roztroušené myšlenky. Za pár minut jsme měli mluvit s Randi White Barkleyovou a její právničkou Lynn Selbyovou. Měli jsme jakousi páku, zjištění, že někdo z domácnosti Barkleyových hrál podezřelou videohru. Nebylo to sice nic moc a přišlo to trochu pozdě, ale bylo to lepší než nic. V duchu jsem si přehrávala, jak náš asistent prokurátora oslovuje soudce: Vaše Ctihodnosti, obviňujeme Mirandu White Barkleyovou z toho, že vypálila dvě kulky nad hlavy policistů a možná hrála násilnou videohru. Super. Posuvné dveře se otevřely, my jsme vyšli na ošoupané šedé dlaždice a zamířili k Bubbleen Watersové, seržantce na recepci a místní zpěvačce karaoke se skvělým hlasem. Vyměnili jsme si pozdravy a seržantka Watersová přede mě otočila knihu příchozích. Zapsala jsem nás a následovali jsme dozorce dlouhou chodbou, v níž se rozléhaly hlasy zatčených, řinčení dveří a zvuky našich kroků. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512873
2 0 .
O B Ě Ť
JA M E S
PAT T E R S O N
&
M A X I N E
PA E T R O
Zastavili jsme se u dveří vedoucích do malé, holé místnosti se stolem a čtyřmi židlemi uprostřed a dozorce nás pustil dovnitř. Randi ani nevzhlédla. Na sobě měla standardní oranžovou kombinézu a vlasy si spletla do dlouhého copu, který jí splýval po zádech. Nepochybně se jí dostalo ošetření, protože na zraněné paži měla mohutný, nápadný obvaz. Randiina právnička Lynn Selbyová byla veřejná obhájkyně s nadějnou budoucností. Měla blonďaté vlasy, světlerůžovou rtěnku a šedý kostýmek, ale já jsem ji znala a věděla jsem, že navzdory svému neškodnému výrazu má buldočí stisk. Všichni jsme se stroze pozdravili, a když jsme zaujali svá místa, řekla Selbyová sladce: „Za předpokladu, že jste proti paní Barkleyové nevznesli žádná další obvinění, vyprší vašich osmačtyřicet hodin za šedesát minut.“ „Jak se cítíte, Randi?“ zeptala jsem se. „Skvěle,“ odpověděla. Usmála jsem se nad jejím sarkasmem. Selbyová řekla: „Prosím, adresujte své otázky mně a pospěšte si. Chci odsud svou klientku dostat.“ Randi White Barkleyová si odsloužila dva turnusy v Afghánistánu. V armádě ji naučili odolávat výslechu, neprozradit nic než své jméno, hodnost a služební číslo. A kromě jejího vojenského výcviku ji před námi jako pes ochranář chránila její právnička. Obrátila jsem se na Selbyovou. „Lynn, Randi vykopla okno své ložnice a vypálila dva výstřely na naše označené auto. Věděla, že jsme od policie. To máme pro začátek veřejné ohrožení. Přiznala se, že tím kryla útěk svého manžela Leonarda Barkleyho. Podezíráme ho z dvojnásobné vraždy. To dělá z Randi spoluviníka.“ „No tak, Lindsay. Spoluviníka útěku jejího manžela? Z toho člověka udělala služba v armádě psychickou trosku. Úmyslně vám střílela nad hlavy. To přece víte. A navíc byla 100
Ukázka elektronické knihy