„Přivaž ho ke stromu.“ Předám jí pistoli, trhnutím dostanu Jasonovy ruce za kmen a důkladně mu je svážu k sobě lepicí páskou. Je skoro nová a hodlám ji použít celou. Jason namáhavě dýchá, chrčí. Poodejdu a podívám se na Clare. Sjede ho pohledem plným opovržení, jako kdyby před sebou měla hodně mizerné konceptuální dílo. „Seš astmatik?“ Přikývne. Panenky se mu smrsknou na velikost špendlíkové hlavičky. „Dojdu mu pro inhalátor,“ nabídne se Clare. Vrátí mi pistoli a zmizí mezi stromy. Vrací se stejnou cestou, kterou jsme přišli. Jason se pokouší pomalu a zhluboka dýchat. Dokonce se snaží i mluvit. „Kdo… kdo jste?“ vydere se mu chraplavě z úst. „Clařin přítel. Hodlám do tebe vtlouct slušné způsoby, které ti zjevně chybí.“ Odložím posměšný tón, přistoupím k němu a tiše zasyčím: „Jak jsi jí to mohl udělat? Tak mladý holce. Nevinný a nezkušený. Podělal jsi, co se dalo…“ „Koke… to… vala se mnou.“ „Neví, o co jde. Utýráš kotě, protože tě hryzlo?“ Jason neodpovídá. Dýchá sotva slyšitelně. Clare dorazí, až když o něho začínám mít strach. V ruce třímá inhalátor a dívá se na mě. „Miláčku, umíš s tím zacházet?“ „Zatřepe se s tím, strčí se mu to do pusy a stiskne se uzávěr.“ Udělá to a potom se ho zeptá, jestli potřebuje ještě jednu dávku. Přikývne. Clare zmáčkne inhalátor celkem čtyřikrát. Sledujeme, jak se jeho dýchání pomalu vrací do normálu. „Připravena?“ ptám se Clare. Zvedne nůžky nad hlavu a několikrát jimi zacvaká. Jason sebou trhne. Clare si k němu klekne a začne na něm stříhat šaty. „To ne,“ protestuje Jason. „Buď zticha,“ napomenu ho. „Nic se ti neděje… zatím.“ Clare opouští džíny a dává se do trička. Začnu ho páskou přilepovat ke stromu. První přicházejí na řadu kotníky, potom lýtka a nakonec stehna. Úmyslně pásku hodně utahuju. „Tady skonči,“ nařídí mi Clare a ukáže prstem těsně pod Jasonovy genitálie. Rozstřihne mu trenýrky. Začnu ho olepovat od pasu
99
Zaklety sazba DOTISK.indd 99
07.07.2022 18:06:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512616
nahoru. Je hezky opálený, až na tu část, kterou zakrývají tehdy moderní plavky. Silně se potí. Skončím pod rameny, protože ho nechci udusit. Ustoupíme dozadu a obdivujeme své dílo. Jason připomíná mumii obalenou lepicí páskou, ze které ční ztopořený penis. Clare se rozesměje. Její smích se rozléhá všemi směry a vrací se ozvěnou. Zostra se na ni podívám. V jejím smíchu rezonuje určitá krutost. Tak se nezkušená holčička nesměje. Ten smích mi připadá jako zóna nikoho oddělující Clařino dětství od dospělosti. „A co dál?“ Jedna moje část touží rozmašírovat ho na kaši a ta druhá je proti. Vždyť není fér zmlátit chudáčka přivázaného ke stromu. Jason zrudne. Červené tváře hezky barevně ladí s šedou lepicí páskou. „Myslím,“ zašvitoří Clare, „myslím, že už to stačí.“ Zaplavuje mne vlna úlevy. Nahlas ale samozřejmě říkám: „Určitě? Mohl bych si s ním trochu pohrát. Co prasklé bubínky? Přeražený nos? Jejda, vždyť on už mu ho chudáčkovi někdo jednou zlomil. Taky bych mu mohl přeříznout achilovky a v tom případě by si fotbal hodně dlouho nezahrál.“ „Ne!“ Jason sebou škube jako šílený. „Tak se omluv,“ přikazuju mu. Jason váhá. „Promiň.“ „To bylo hodně stručné…“ „Taky se mi zdá,“ podotkne Clare. Zaloví v kabelce a vytáhne zvýrazňovač. Přiblíží se k Jasonovi, jako kdyby byl nějaké divoké a nebezpečné zvíře. Cosi mu napíše na prsa. Jakmile skončí, poodstoupí a pečlivě zakryje hrot víčkem. Na šedé pásce na Jasonových prsou se skví datum jejich schůzky. Strčí zvýrazňovač do kabelky. „Pojďme.“ „Nemůžeme ho tady přece jen tak nechat. Co kdyby dostal další astmatický záchvat?“ „Ehm, máš pravdu. Obvolám pár známých.“ „Počkej,“ vyhrkne Jason. „Co zas?“ „Komu chceš volat, zkus Roba, jo?“ Clare se rozesměje. „Ale, ale. Zavolám všem holkám, co znám.“
100
Zaklety sazba DOTISK.indd 100
07.07.2022 18:06:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512616
Dojdu k Jasonovi a přitisknu mu hlaveň pistole pod bradu. „Jestli o mně jen cekneš, najdu si tě a nezbude z tebe ani mastnej flek. Nebudeš moct chodit, mluvit ani jíst. A nikdy si nevrzneš, až s tebou skončím. Pokud je ti známo, tak Clare je velmi přitažlivá dívka, která z jistýho nevysvětlitelnýho důvodu nechce chodit s klukama na rande. Rozumíme si?“ Probodne mě nenávistným pohledem. „Jasný.“ „Byli jsme k tobě velice shovívaví, ale jestli se Clare ještě někdy dotkneš, tak toho budeš hodně litovat.“ „Jasný.“ „Hodnej.“ Zastrčím pistoli do kapsy. „Bylo mi potěšením.“ „Poslouchej mě, ty jeden srá…“ To neměl. Následuje půlkrok stranou a kopanec do slabin. Dám do té rány veškerou sílu. Jason zaječí. Ohlédnu se po Clare, která pod make-upem zbledne jako stěna. Jasonovi se po tvářích kutálejí slzy. Omdlí? „Pojďme,“ pobídnu Clare. Jen mlčky přikývne. Doploužíme se k autu. Slyším, jak za námi Jason ze všech sil ječí. Nastoupíme. Clare zasune klíček do zapalování, nastartuje a jako o závod vystřelí po cestě zpátky na hlavní. Dívám se, jak řídí. Začíná pršet. Na rtech jí pohrává spokojený úsměv. „Tohle jsi chtěla?“ „Ano,“ odpovídá. „Přesně to. Děkuju.“ „Potěšení bylo na mé straně.“ Začíná se mi točit hlava. „Musím jít.“ Clare zajíždí ke kraji vozovky. Déšť bubnuje o střechu auta. Připadám si jako v myčce. „Pusu,“ poručí si. Poslechnu a vzápětí zmizím. Pondělí 28. září 1987 (Clare je 16) lare: V pondělí na mne ve škole všichni civí, ale nikdo na mě nepromluví. Připadám si jako nějaká školní udavačka poté, co spolužáci objevili její bonzblok. Rozestupují se přede mnou jako vody Rudého moře. První hodinu máme angličtinu. Jakmile vejdu do třídy, všichni zmlknou. Sedám si vedle Ruth. Usměje se sice, ale vypadá utrápeně. Neřeknu taky ani slovo. Pod lavicí cítím její malou a horkou dlaň. Stiskne mi
C
101
Zaklety sazba DOTISK.indd 101
Ukázka elektronické knihy
07.07.2022 18:06:10