98 domlouvalasesvýmbratrem,strýcemMartinemzVeltrusaasiho nabádala,abyseještějednoupokusilvyprositnakrálipromnemilost. AvtomOndřejzDubéodpovědělpokrátkéúvazenaosudová slovaVáclavaIV.„Jsouzdeovšempolehčujícíokolnosti,královská Milosti,“řeklzamyšleněapovzbudivěsenamneusmál. „Vím,vím,“zatřepalkrálVáclavIV.netrpělivěrukou.„Mášasina myslivladykovomládí,tupýšíp,shrotemobalenýmkoudelí,aby neporanil,inaléhavoupřímluvupanaMartinazVeltrus ano,jediný synmatkyvdovy…Všechnouvážímeapakrozhodneme.Pojedeš snámi do Prahy, mládenče. Postavíme tě před zemský soud. Ať pánovéprojednajítuzázračnoustřelu.“KrálVáclavsekemněobrátil zády.Pokládalrozhovorsemouzaskončený. * * * Aletosemýlil,protožemužmíníajehoženamění.Výjimky ztohotopravidlasenepovolujíanikrálům. StrýcMartinseznovuchystal,žepřednesepanukrálisvoužádost, ale kslovuseužnedostal(Anebylotoanitřeba…) „Nemluvíšprávěvlídněsesvýmkrálovskýmbratrem,Václave,“ ozvalsezčistajasnaněžnýhlaspokrálověboku.Přednámináhle stanulaJejíMilostkrálovnaŽofie(tojsempoznaldocelajistě),krásná alíbezná abylatotavčerejšítajemnájezdkyněvloveckýchšatech, můjlevýmaršál. Spikleneckysenamneusmálaavlídněmipokynularukou. (TenvšetatskýfilutaRamešmělpravdu.)
„Kdo?BenešzHořína?“zarazilsekrál. „Vítěz včerejší střelby na ptáka. Mělnický král střelců. Ajá se kněmuhlásímjakojeholevýmaršál,přijmelimneovšemdosvé družiny, když se kněmu můj pan choť a jeho stráž chovali tak nemilostivě,“řeklakrálovnasúsměvem. (Trochutopřehnala,trochutonadsadilastímkavalírstvím,aleasi tosituacevyžadovalaakrálovna,jaksezdá,dobřevěděla,kdyacosi situace vyžaduje. Příliš dobře znala svého muže. Proto taky byla královnou…)
„Rádbych,mojemilá,“oslovilkrálznovukrálovnu,„poznalaspoň toho mělnického kavalíra, který ti půjčil svou kuši, abys mohla vystřelitnaptáka ikdyžtitoJehoMilostpanpurkmistraJeho Milostpanprobošttakpřísnězakázali.“
jste si uvědomili své včerejší – ehm – nevhodné chování?Zabraňovatčeskékrálovněúčastnitsestřelbynaptáka to simohouvymysletjenvMělníce.Jindebytopovažovalizačest.Ne, už se neomlouvejte,“ kynul odmítavě rukou, „bylo by to stejně zbytečné.“Pánové
99 „Jakto skrálovskýmbratrem?“zarazilsekrálVáclav.„Pánové, přišla Její Milost královna Žofie,“ obrátil se kproboštovi ikpanu purkmistrovi,kteřísemévčerejšíneznáméhluboceklaněli.Takyjim touž„Pánové,došlo…už
bledli a rozpačitěli a vhloubi duše asi proklínali svou včerejšípřísnostaneomalenost.
„Stojípředtebou,Václave.“
rychleodstoupiliaprudinaHroznatamisvým značněostrýmtesákemobratněpřetnulpouta.Aletvářilsepřitom dostChvílirozpačitě.jsemnevěděl,jestlisním,nebobdím.Klesljsempředjejí Milostíkrálovnounakolenaapolíbiljíruku.Pakjsempokleklipřed svýmAlekrálem.Václavměhbitěpozdvihlksoběasevřelmědonáruče. Nanáměstíseozvaljásotavoláníslávy. „Ať„Vivat!“„Vivat!“žijeVáclavIV.,králčeský!“ Mezi„Ať„Sláva!“žije!“všemi
100 Václavzavrtělhlavouapakserozesmál.„Teďužvěřím,žeta zázračnástřelanebylanáhoda.Králstřelcůpřecemusívědět,kdyjeho střelazasáhne.Konečně “obrátilsekstarémupanuOndřejizDubé, „–byltotupýšíp,takjaképakohroženínaživotě,panenejvyššísudí, že?“Anáhlerozevřelnáruč.„Panevladyko,můžešmiodpustit?Žádá otokrál Jezdcikrále…“odemne
„Jevidět,BenešizHořína,žetěmajívMělnícerádi,“prohodilkrál pochvíli.„SpíšmajírádiTvojikrálovskouMilost,“řekljsemdiplomaticky.
těmihlasyjsempřesněrozeznalmohutnýbasstrýce MartinaaněžnýhlásekAlenky.Alemožná,žesemitojenzdáloaže jsemsenavýsluníkrálovskémilostikapkupomátlnatěleinaduchu.
Ukázka elektronické knihy