98
l i a n e
m a r s
•
c h l a p
n a
r o z t r h n u t í
„To všechno je pravda.“ Muž se na ni zadíval tak pronikavě, až měla pocit, že je pod rentgenem. Pohledem putoval od jejího zaobleného břicha zpátky k obličeji. „Jeďte opatrněji. Máte teď dvojí odpovědnost. Tentokrát zůstaneme jen u výstrahy. Váš manžel se jmenuje Petr? Petr Neurad?“ Emílie přikývla a překvapeně pozorovala, jak se policistova tvář zachmuřila. „To jméno si zapamatuju,“ zamumlal. „Můžete pokračovat v jízdě, ale pomalu. Jasné?“ „Jasné.“ Emílie rychle zavřela okénko a svižně se začlenila do provozu, jakmile se policista vrátil do hlídkového vozu. Teprve potom si uvědomila, že musí jet ukázněně, a snížila rychlost. Srdce jí tlouklo příliš rychle. Přesto se cítila jako hrdinka, která unikla hrozícímu nebezpečí. „Člověče, Emílie, proč neřekneš hned, že u tebe hoří,“ zaznělo z reproduktorů. „Ten nový blog může opravdu počkat.“ Leknutím až vykřikla a krátce vybočila do protisměru. Zatraceně. Úplně zapomněla, že Torsten je pořád na příjmu. „Momentálně je můj život poněkud chaotický,“ vypravila ze sebe nakonec. „To ti věřím. Můžu pro tebe něco udělat?“ Emílie přemýšlela. Mohl bys mě vzít do náruče a už nikdy nepustit, pomyslela si v návalu paniky a strachu z osamění. Zároveň prudce zavrtěla hlavou, aby se té myšlenky zbavila. „Obávám se, že tohle musím zvládnout sama.“ „Tak dobře, ale… no jo…“ „Co?“ „Tedy ten tvůj příběh… to by opravdu byla tvoje originální značka. Kdybys dosavadní články trochu rozšířila, napsala je osobněji a přitom vyprávěla o své neobvyklé životní situaci, mohl by tvůj blog vyletět nahoru jako raketa. Zkušeností v té oblasti máš dost.“ Emílie svraštila čelo a přemýšlela o Torstenově návrhu. Málem přitom minula dům, kde bydlela Leonie, a na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512506