Kyberkultura, hackeři a digitální revoluce (Ukázka, strana 99)

Kyberkultura, hackeři a digitální revoluce

Masivní úniky dat z daňových rájů

Hackeři zřejmě stojí i za velkými úniky dat, které měly zůstat před světem v utajení, tak jak se stalo v případě kauz Panama Papers (2016) nebo Pan­ dora Papers (2021). V nich se provalilo, kolik známých osobností a vlivných vrcholových politiků z celého světa využívá takzvaných offshorových společností jako daňových rájů. Ty jim umožňují zneprůhlednit příjmy a krátit daně v jejich zemích. Známí politici, šejkové, králové, celebrity či aristokraté se tak objevili na stejné soupisce spolu s drogovými bossy, diktátory či tajnými agenty.

Tito lidé, zejména politici, tak na oko bojují proti korupci, ale sami se neostýchají okrádat svůj stát, který oficiálně zastupují. Jde-li v tomto případě o black hacking či white hacking je asi zřejmé. Hackeři tak často spolu s investigativními novináři plní úlohu společenské kontroly či „hlídacích psů“ nekalých praktik mocných a bohatých. Rozkrývají mnohé společenské neduhy, které se dějí za zády občanské veřejnosti.

K únikům tajných dat došlo i během kybernetického útoku Anonymous na Rusko. Podařilo se jim nabourat se do mailové komunikace běloruského výrobce zbraní Tetraedr a zmocnit se dvou set gigabajtů tajných zpráv.

Našli v nich pravděpodobně i velmi cenný úlovek – kompletní strukturu ruských agentů působících napříč světem. Obdobně napadli i databázi ruského cenzurního úřadu Roskomnadzor a zveřejnili na statisíce utajovaných dokumentů, rozkrývajících cenzuru vůči ruským občanům, kteří se staví proti oficiální propagandě. Hackeři tak mají v rukách další velké informační trumfy proti falešné hře ruské vládní administrativy.

KYBERTERORISMUS A KYBERVÁLKY „Může se však snadno stát, že skutečný efekt těchto nových technologií bude chaotický a rozvratný.“ Anthony Giddens

Zatím byla řeč o hackingu, který se obecně řadí do ranku kyberkriminality nebo politického hacktivismu. Existují tu však i nebezpečnější metody prolamování systému a zneužití nelegálně získaných informací, jež mnozí

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512454

Prolomit systém

odborníci označují jako kyberterorismus a patří mezi takzvané hybridní hrozby. Tyto hrozby mohou napáchat daleko větší škody a rozpoutat kybernetické války (cyberwar) a skutečné mezinárodní konflikty, aniž by zazněl jediný výstřel. Tradiční dělící čáry mezi válkou a mírem se tak postupně stírají a vzniká nová realita válčení, ve které se nacházím téměř všichni bez rozdílu.

Nejnebezpečnější hackeři dokážou se svými schopnostmi a pokročilou technologií napadnout kritickou infrastrukturu a SCADA (Supervisory Control and Data Acquisition) systémy pro řízení výrobních procesů, státních a vojenských institucí, nemocnic, škol, dopravních nebo energetických sítí, jako jsou třeba jaderné elektrárny, což bohužel známe i u nás. S tím, že kyberterorismus sleduje na rozdíl od kyberkriminality politické cíle, i když mezi těmito pojmy je jen vágní rozdíl a mnohdy splývají.

Záměrem takovýchto vysoce sofistikovaných kyberteroristických útoků na kritickou infrastrukturu není zpravidla její fyzická likvidace, ale ve většině případů její systémové poškození a odstavení z provozu, jako se to podařilo „kybernetickému červu“ s názvem Stuxnet, který během roku 2009 v krátké době napadl přibližně 100 000 počítačů napříč světem. Zákeřný „červ“ se šířil prostřednictvím operačního systému Microsoft Windows a napadal systémy společnosti Siemens, zejména v Íránu, protože jeho skutečným cílem bylo paralyzovat íránský jaderný program.

Některé hackerské skupiny, nezřídka organizované a placené ve službách vlád států a jejich zpravodajských složek, umí provést i vysoce sofistikované kybernetické útoky na strategicky důležité instituce jiných státních útvarů.

To se stalo kupříkladu při ruských útocích v Estonsku (2007) a v Gruzii ve válce o Jižní Osetii (2008), kdy byly během jednoho měsíce z provozu vyřazeny webové stránky státních ministerstev, některých politických stran a několika velkých bank, ze kterých byl obviněn Kreml a jeho zpravodajské složky. Masivní kybernetická válka proběhla i v rámci hybridních bojů o Ukrajinu (2022), do kterých se zapojilo vícero hackerských skupin. Vedle již zmiňovaných Anonymous na straně Ukrajiny to byly i skupiny podporující putinovskou diktaturu, pravděpodobně řízené přímo s Kremlu, i když ne oficiálně pod jeho jménem, ale jistě v jeho službách.

Nejobávanějším bývá kybernetický útok na energetické sítě, který může přivodit celkový black out některé světové megapole či rozsáhlé geopolitické

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512454

Kyberkultura, hackeři a digitální revoluce

oblasti, a tím zapříčinit chaos mezi lidmi. Specifikem Čech byli takzvaní darkeři, kteří se bavili tím, že odpojovali elektrická vedení továrních hal a pak je pozorovali z okolních kopců. Nejextrémnějším příkladem takové kybernetické hrozby by mohl být spektakulární kybernetický útok, který by dokázal zmagnetizovat veškerou IT infrastrukturu a vymazat obsah všech zasažených počítačů. Prozatím něco takového patří do oblasti sci-fi, ale fatální útok v takovém rozsahu by se dal označit jako vypuštění kybernetické atomové bomby.

Kyberterorismus přímo nezabíjí, i když i to se může v jeho důsledku stát, ale primárně vytváří informační šok a rozněcuje paniku a strach mezi civilním obyvatelstvem.

To bývá hlavní záměr jakýchkoliv teroristických akcí současnosti – tento výhružně vztyčený ukazováček už nepatří zdaleka jen konkrétním jedincům či politikům, ale celé společnosti, bez rozdílu. O to je nebezpečí zákeřnější a nevyzpytatelnější a v rámci internetu může nabýt globálních rozměrů.

Některá hackerská komanda, ať už jde o rekruty vlád států, či ne, jsou regulérními účastníky postmoderních hybridních válek a dost možná tak jednou zcela nahradí klasické válčení konvenčními zbraněmi, které se časem stane zastaralým a neefektivním. Zatím to ale velmi krvavé války v Sýrii, Jemenu či na Ukrajině bohužel nepotvrzují.

Závěr je takový, že kybernetických útoků neustále přibývá a úplně v bezpečí si nemůže, v rámci rozbujelosti kyberprostoru, připadat téměř nikdo, ačkoli mnozí mají pocit, že se jich to netýká. A proto platí, že nejbezpečnější informace je ta, která ještě ani nevznikla. O to musí být více ve střehu národní státy a velké korporace, které musí utrácet stále více prostředků a zaměstnávat stále více odborníků na kybernetickou bezpečnost. Tento obor se tak stává vyhledávaným a nesmírně lukrativním. To samé platí pro etický hacking či výrobu antivirových programů jako třeba Avast, které se mezitím staly globálními arbitry internetové bezpečnosti s miliardovými příjmy.

To jsme se ale dostali až moc daleko od představy hackerů coby idealistických jedinců revoltujících proti systému, kteří chtějí vytvořit svobodnější paradigma fungování internetu jako hacker Max se svými kumpány 100 Ukázka elektronické knihy