Kapitola osmá
Olympiádu tady (ne)chceme! Kroutím se zimou, poklepávám botami o sebe, kontroluji, jestli mi zadek nepřimrzl k olympijské sedačce. Zatím ne. Šéf sportovní redakce Radiožurnálu Míra Bureš odpoledne rozhodl, že na večerní zahajovací ceremoniál na olympijském stadionu v Tegwalljongu vyrazím já. Ledový vítr ze Sibiře zalézá za nehty, a ačkoli jsem na sebe navlékl naprosto všechno, co jsem si z Česka přivezl – dohromady čtyři vrstvy oblečení, po půl hodině necítím ruce ani nohy. Už týden panují v Pchjongčchangu dvacetistupňové mrazy, a Korejci proto zkrátili zahajovací ceremoniál z původních sto padesáti na šedesát minut. Na útulném stadionu, smontovaném z lehkých materiálů, ze kterého po olympiádě nezbude vůbec nic, defilují zimní sportovní velmoci i státy, kde sníh nemají, a jejich olympionici proto žijí a trénují v zahraničí. Za exotickou Tongu například pochoduje playboy Pita Taufatofua, který svou zemi reprezentoval už před dvěma lety v taekwondu na letní olympiádě v Rio de Janeiru. Mráz nemráz, promenáduje se po stadionu do půli těla a při pohledu na jeho obnažené, svalnaté tělo roztávají srdce nejedné olympijské divačky. A vůbec poprvé se na olympijském sněhu a ledu představili reprezentanti Malajsie, Singapuru, Kosova nebo Nigérie. Celou olympiádu pojmuli Korejci promyšleně, s tradičním východoasijským smyslem pro detail. Sportoviště byla moderní, přitom navržená pro rozumný počet diváků, aby se z nich po 99
Jaks sazba.indd 99
29.04.2022 18:52:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512430