„Milenka se jmenuje Darina Lipowská, je jí tak pětadvacet a bydlí ve Vendryni. Už jsem tam poslal Třinečáky.“ Gomola držel v ruce přenosný počítač. „V tabletu oběti jsem našel jejich společné fotky. Jeden ze Siudových kluků ji poznal a věděl, kde bydlí.“ „Tablet byl odemčený?“ „Zkusil jsem nejdřív čísla od jedné do šesti, podruhé jsem je naťukal obráceně a vyšlo to,“ pokrčil s úsměvem rameny. „Jak je manželce?“ Tentokrát se zeptal Siudy, který odvezl zcela zhroucenou Koždoňovou domů, kde ji zanechal v péči jedné z dcer. „Je pod sedativy. Zatím není schopná výslechu. Jediné, co řekla, bylo, že manžel odjel na chatu v pátek odpoledne a měl se vrátit v neděli večer. Když ani včera nedorazil a nebral mobil, tak dneska sedla do auta a zajela do Tyry.“ „Oukej, vyslechneme ji zítra,“ přikývl Saran. „Co dalšího jste zjistili?“ „Nahoře zůstaly téměř všechny věci Lipowské,“ pravila malá kapitánka. „Podle mě na sebe natáhla džínsy a triko, popadla kabelku s doklady a peněženkou, skočila do auta a odjela. „Jak víte, že tu měla auto?“ „Našli jsme rýhy ve štěrku po pneumatikách. Při rozjezdu dupla na plyn,“ řekl Komárek, který se vrátil zvenku a připojil se k nim. „Nějaké stopy po pachateli?“ „Zatím nic,“ reagovala Ivana. „Vypadá to, že sem normálně vešel, kopl Koždoně a zase odešel. Ale ještě jsme neskončili. Sebrali jsme množství otisků, ty nám ale budou k ničemu. Udělali jsme i stěr z tváře oběti, jestli jí třeba útočník nedal vlhkou rukou facku. Jak říkal docent, drobné kamínky, které zůstaly v ráně, a pár jsme jich našli i na podlaze, svědčí o tom, že se uvnitř vrah nezdržel. Vešel, zaútočil a odešel.“ „Nějaké stopy?“ zeptal se a rozhlížel se kolem sebe. „Tady doktor tvrdí, že na krku je otisk podrážky.“ „Je extrémní sucho, otisk stop jsme nenašli, jen trochu hlíny a pár kamínků. Uděláme rozbor.“ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512429