Edu Kliku, žertem někdy mezi galérkou zvaného Zprdeleklika, znal v oboru každý. Tedy určitě podle jména, osobně málokdo. Stovky legendárních a nikdy neodhalených podvodů, pověsti o nichž obletěly během posledních dvaceti let celou Evropu, mu udělaly jméno a byl považován za nástupce samotného Kellera – o kterém se ostatně šuškalo, že býval Edovým učitelem. Edu nikdy nikdo při ničem nepřistihl a jen málokdo ho opravdu znal. Klára i Šimon všechny ty legendy a úžasné historky slýchali dlouhá léta, ale ani jeden z nich ho až doteď neznal jinak než z vyprávění. „Myslím, že si máme hodně co vysvětlovat,“ přerušil výbuch úlevného veselí Eda, „pojďte prosím dál a udělejte si trochu pohodlí.“ Zašli zpět do salonku. Eda odtáhl závěsy z celého okna a v náhlé záplavě světla se kousek ode dveří objevil stolek s připravenými sklenicemi na dlouhých stopkách a s dalšími dvěma lahvemi šampaňského čekajícími v nádobách s ledem. Na zdobených podnosech bylo nachystáno bohaté občerstvení – plátky studené drůbeže a pečeně, anglické sandwiche, talíř se sýry a velká mísa s ovocem. Myška otevřel novou lahev šampaňského a všem nalil příjemně vychlazené perlivé víno. Eda pozvedl sklenici a zvolal: „Nuže, přátelé, připijme na naše setkání. A především na to, čeho by snad mohlo být počátkem.“ Cinkly sklenice a všichni se pohodlně usadili. Klára se Šimonem upřeli svůj pohled na Edu a každý po svém přemýšlel, odkud vlastně začít. Bylo stejně těžko uvěřitelné, že tenhle nenápadný chlapík, s už mírně prošedivělými skráněmi, který by i ve svém perfektně padnoucím a bezpochyby hodně drahém obleku snadno zapadl v každé společnosti, je právě tím geniálním mozkem, o kterém celá léta slýchali vyprávět hotové romány. Ale vlastně nejspíš právě to, jak snadno byl přehlédnutelný a nikde nevyčníval, bylo jednou ze součástí jeho úspěchu. Teď si hověl v pohodlném ludvíkovském křesílku proti nim, uzobával z talířku hrozny s kousky drahých sýrů a pozoroval je stejně zkoumavě jako oni jeho.
— 98 — Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512425