Čas zlatodějů a hvězdopravců (Ukázka, strana 99)

Čas zlatodějů a hvězdopravců

Alchymista a šarlatán Edward Kelley

metické nauky, Anglii. Po krátkém pobytu na Laského panství u Krakova se oba odebrali do Prahy, kde chtěli najít uplatnění u dvora Rudolfa II. Přes snahu Tadeáše Hájka z Hájku, u něhož oba Angličané zpočátku bydleli, nechtěl císař doktora Deeho dlouho přijmout. Nakonec došlo k pouze jediné audienci, která se už neopakovala. Papežský nuncius Filippo Sega a nejvyšší hofmistr Jiří Popel z Lobkovic nařkli oba alchymisty, že jsou nebezpeční bludaři a k tomu angličtí špioni. Po jejich intrikách vypověděl císař Angličany na jaře 1585 z Čech.

97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512398

Jan Bauer

Krátce nato se jich ujal nejvyšší pražský purkrabí Vilém z Rožmberka, velký ctitel alchymie, a pozval je na své panství do Třeboně. Tady došlo mezi oběma alchymisty ke konfliktu, protože Kelley si přivlastňoval větší díl z toho, co jim Rožmberk velkoryse poskytoval. John Dee odjel zpátky do Anglie, zatímco Kelley si svými pokusy zjednal reputaci. Zaujal samotného císaře Rudolfa II., který v říjnu 1589 výslovně požádal Viléma, aby byl „Eduardus dočasně vyvázán ze služby v Třeboni, neboť má v Praze dohlížet na právě probíhající významné alchymistické práce“.

Kelley poté udělal u císařského dvora mimořádnou kariéru, císař ho povýšil do šlechtického stavu a udělil mu titul „rytíře z Imany“. Získal rovněž značný majetek, mimo jiné obýval i tzv. Faustův dům na nynějším Karlově náměstí, a oženil se s ovdovělou anglickou šlechtičnou Jane Westonovou. Stal se tak nevlastním otcem Alžběty Westonové, později významné latinské básnířky žijící v Praze a podepisující svá díla jako Westonia (Vestonie).

V květnu 1591 však Kelley v souboji zabil císařského úředníka Jiřího Hunklera. Stalo se tak krátce poté, co sám císař souboje zakázal. Angličan se snažil uprchnout na panství Viléma z Rožmberka, ale v Soběslavi byl dopaden a následně uvězněn na hradě Křivoklátu. Pokusil se utéct i odsud, ale po pádu z hradeb si zlomil nohu tak nešťastně, že mu musela být amputována. Znovu se dostal do vězení na hradě Most, kde navzdory své dřevěné protéze pokus o útěk zopakoval.

Také tentokrát měl smůlu a při pádu si těžce poranil druhou nohu. Opět ho vrátili do vězení mosteckého hradu, odkud už živý nevyšel. Zemřel zde buď v roce 1594, nebo 1597 – údajně 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512398

Čas zlatodějů a hvězdopravců

poté, co mu sem jeho manželka propašovala jed. Někteří badatelé ovšem tvrdí, že byl naživu ještě v roce 1600. Podle pověsti prý Kelley Most proklel. Jeho prokletí se podivuhodně naplnilo ve druhé polovině 20. století, kdy muselo město ustoupit těžbě hnědého uhlí.

Tycho Brahe, dánský astronom a matematik ve službách císaře Rudolfa II. Tycho Brahe podle dobového popisu „byl postavy dosti vysoké, silný a složitý a v posledních letech jevil náchylnost k tloustnutí.

Obličej jeho byl přísný, ano zamračený, vysoké jeho čelo vráskami rozoráno. Světlé, naryšavělé vlasy nosil prosto a krátce přistřižené, od hořejšího pysku visely mu mocné kníry, dosahující až na okruží okolo krku, brada pak jeho byla jen řídko porostlá…“ Pocházel z významného rodu, mezi jeho předky byla jedna světice – svatá Brigitta hraběnka de Brahe – a dva dánští králové. Narodil se 14. prosince 1546 v Knudstrupu v Dánsku jako jedno z jedenácti dětí hraběte Otty Brahe a Beaty Bille. Dostal jméno Tyge, které si později polatinštil na Tycho.

Původně měl studovat práva a s tímto úmyslem ho už ve čtrnácti letech poslali na univerzitu do Lipska, jenže místo paragrafů ho zaujala astronomie. Opustil nudná právnická studia, toulal se po Evropě, žil nevázaným, bohémským životem a při jednom souboji v Rostocku ho dokonce jeho protivník kordem připravil o špičku nosu (musel pak nosit kovovou – snad stříbrnou – protézu). Hlavně se ale věnoval pozorování hvězd.

Protože dalekohledy byly tehdy ještě věcí neznámou (první 99 Ukázka elektronické knihy