4 Rozhodování domácností a firem na trhu práce 4.1 Rozhodování domácností na trhu práce Domácnosti na trhu práce se rozhodují o rozdělení dne (24 hodin) na práci (L) a odpočinek (H = hobby). Budeme pracovat s domácností zaměstnance, jehož příjem je příjem z pracovní činnosti (ze zaměstnání). Cílem domácností je opět maximalizace užitku, v tomto případě užitku z volného času a ze spotřeby statků a služeb, kterou si může domácnost dovolit díky příjmu z pracovní činnosti (C, consumption). Tento příjem z pracovní činnosti je dán počtem odpracovaných hodin (L) a hodinovou nominální mzdovou sazbou (w). Předpokládáme, že domácnost spotřebuje veškerý svůj běžný důchod (= důchod v daném období) na spotřebu v běžném období, tzn., že nic nespoří, ani se nezadlužuje. To můžeme zapsat vztahem C = w‧L. Současně předpokládáme situaci jistoty, takže příjem z pracovní činnosti je jistý (nemůže se stát, že zaměstnavatel domácnosti nezaplatí) a užitek je skutečným, nikoliv očekávaným užitkem, jak by to mu bylo v případě nejistoty, či rizika. Rozhodování domácností na trhu práce sleduje stejnou logiku, jako rozhodování spotřebitele, proto je pro pochopení této kapitoly nezbytné znát velmi dobře látku o rozhodování
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512254
spotřebitele. Logika kroků analýzy rozhodování domácnosti na trhu práce je následující: 1. krok: identifikace všech kombinací spotřeby a volného času, které přinášejí stejný užitek; 2. krok: vymezení rozpočtového omezení; 3. krok: optimalizace; 4. krok: odvození křivky nabídky práce domácnosti. Klíčovým bodem v kroku 1. jsou, stejně jako u spotřebitele, náklady obětované příležitosti, které se projeví v poměru, v němž je domácnost ochotná nahrazovat spotřebu volným časem při zachování stejné hladiny užitku. Tomuto poměru se říká mezní míra substituce ve spotřebě a je výsledkem porovnání mezního užitku ze spotřeby (MUC) a mezního užitku z volného času (MUH). Pokud se zvyšuje počet hodin volného času, musí se snížit spotřeba, protože člověk pracuje méně hodin a má nižší pracovní příjem. Z toho důvodu se obvykle snižuje ochota domácnosti nahrazovat spotřebu volným časem. Proč? Čím více jednotek volného času domácnost má, tím méně jsou pro ni vzácné a přinášejí nižší mezní užitek. A čím méně jednotek spotřeby má, tím je spotřeba vzácnější a přináší vyšší mezní užitek. Tuto situaci zachycuje právě mezní míra substituce ve spotřebě, jejíž hodnota při růstu H a poklesu C klesá: 𝛥↓𝐶
𝑀𝑅𝑆𝐶 ≡ 𝛥↑𝐻 =
↓𝑀𝑈𝐻 ↑𝑀𝑈𝐶
. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512254
𝑤
Ve 2. kroku se vymezuje rozpočtové omezení jako 𝐶 = 𝑃𝐶 𝐿, kde C je hodnota reálné spotřeby domácnosti vyjádřená v Kč, w je nominální mzdová sazba, L je počet hodin práce a PC je cenový index spotřebního koše.2 Nominální důchod domácnosti je (w‧L), což je mzda. Pro nás je ale důležitý zejména reálný 𝑤 důchod domácnosti je (𝑃𝐶 𝐿), tj. kupní síla nominálního důchodu, co si za mzdu může domácnost skutečně koupit. A konečně C je reálná spotřeba, tj. hodnota spotřebního koše, který si spotřebitel skutečně může koupit s ohledem na ceny statků a služeb a jeho nominální důchod. Počet hodin volného času je dán dopočtem do 24 hodin, tj. H = 24 – L, což je stejné, jako L = 24 – H. Rozpočtové omezení 𝑤 tedy můžeme psát i jako 𝐶 = 𝑃𝐶 (24 − 𝐻). Podívejme se na poměr, v němž bude domácnost ochotná zaměňovat reálnou spotřebu za volný čas s ohledem na svoje náklady obětované příležitosti. Když si dovolí o jednu hodinu volného času navíc, přijde o příjem za hodinu práce, což je w. Cena hodiny volného času se vyjadřuje právě pomocí této „obětované“ mzdové sazby (w), kterou by domácnost získala za 1 hodinu své práce. Cenou reálné spotřeby je cena spotřebního koše, tj. PC. Domácnost tedy porovnává w a PC a zjišťuje, o jakou hodnotu reálné spotřeby by přišla, kdyby si dovolila hodinu volného času za den navíc. Rozhodovací poměr se jmenuje Cenovými indexy se budeme podrobněji zabývat v makroekonomické části. Zde postačí představit si jej jako index spotřebitelských cen (CPI). I tento bude podrobněji vysvětlen v makroekonomii. 2
100 Ukázka elektronické knihy