Blížili
jsme
se
k Teplicím,
na
kruháku
v Teplicích
za
desetipatrákem jsme zatočili doleva a stále se točili znovu doleva a zase doleva a poslední otočka byla už doprava a byli jsme na místě. Se synem a snachou jsem se rozloučila, nechtěli jít už ke mně do bytu, a tak nastartovali vůz a zamířili domů. Po krásně stráveném dni jsem popřemýšlela, jak budu asi ještě dlouho doma, než mě zavolají na další léčbu. Nemusela jsem se o to starat, neboť jsem měla vystaráno s jiným lékařem. Bolel mě zub, tedy zub pod můstkem. Prášky na bolest moc nezabíraly, a tak, ač nerada, jsem si nařídila budíka na další den ráno a vypravila se k zubaři. S bolestmi zubů je dobré jít hned po ránu, jak má upozornění pan doktor na dveřích. No a já bych tam nešla raději ani ráno, ale ani v jinou hodinu. Co nesnáším, je zubař, byť mám velice milého, příjemného a milého pana doktora. Ale kdo rád chodí na zubní, myslím, že asi nikdo. Já to beru tak, že všechny bolesti, které jsou v hlavě jsou nemilé a na tom si trvám. Zažila jsem už všechny. Bolesti uší, oční a se zuby též. Nechodila jsem moc na zubní, hřešila jsem, že jsem měla kvalitní zuby, jen sem tam jsem chodila na čištění zubního kamene. Zubař mně vždy zuby chválil, že se takové vidí málokdy a já na to hřešila a tím jsem i zanedbávala běžnou kontrolní prohlídku. A tak když musím na zubní, jsem rozklepaná a mám vyloženě strach. Vím, že dolení zuby budou pomalu na odpis, mám můstek již 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512223