98
e l i z a b e t h
h a r a n
•
n a v ž d y
s p o l u
Otočila se k němu. „Jacksone, proč? Proč ses se mnou vyspal?“ Jeho pohled byl ještě naplněný blažeností. „Protože jsi neodolatelná.“ Ukazováčkem přejížděl po jejích křivkách od ramene po prsa. Odstrčila ho. Vyvedl ji z míry. „Hodláš zrušit zasnoubení s Eloise a vzít si mě?“ uhodila na něj zpříma. Odpověď znala, ale chtěla ji slyšet z jeho úst. „Vzít si tebe?!“ Panika v jeho hlase potvrdila její obavu. „Tohle pro tebe byla jen… hodinka lásky?“ odvážila se zeptat. „Ne, Melody, na to si tě moc vážím. Bylo to nádherné! Ale…“ Pohnul se, viditelně celý nesvůj. „… nemělo se to stát.“ „Cože?“ Zahekala, hned se posadila a povytáhla přikrývku, aby si zahalila obnažená ňadra. Najednou se cítila zneužitá a nečistá. Jackson polkl. „Ztratili jsme hlavu. Oba. Ale já se za dva týdny žením s Eloise a ty si pak bereš Ernieho. Jak víš, moje svatba je velkolepá událost, plánovaná a připravovaná dlouhé měsíce. Teď už nemůžu couvnout. To jistě chápeš.“ Melodyina citová újma se změnila ve vztek. „Tak… proč jsi mě zatáhl do tohohle pokoje? Cos tím sledoval?“ „Naskytla se nám příležitost se pomilovat, i když jen na chvíli. Ale nic víc z toho vzejít nemůže. Eloise a Ernie se o tom nesmějí dozvědět. Přece jim nechceme ublížit, že ne?“ „To jsme právě udělali.“ Melodyin pocit viny stále rostl. „Když o tom nebudou vědět, tak ne. Nesmějí se to dozvědět.“ Oči se jí zalily slzami. Ještě nikdy se necítila tolik podvedená. „Tys… mě jen zneužil.“ Toto poznání ji nesmírně bolelo. „Ne, ovšemže ne. Ale v reálném životě…“ „V reálném životě chceš vyženit blahobyt. Není to tak?“ „Byl bych hlupák, kdybych Eloise pustil k vodě,“ připustil. „Zato já jsem hloupá husa. Podvedla jsem čestného muže. A kvůli čemu?“ Podívala se na Jacksona opovržlivě. „Nemusí o tom vědět.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512199
99
e l i z a b e t h
h a r a n
•
n a v ž d y
s p o l u
„Ale vím to já. Byla to hrozná chyba. Do smrti jí budu litovat. Věděla jsem, že to je chyba, už když jsem s tebou šla nahoru, jenže jsem na svůj instinkt nedala. Byla to ode mě hloupost! Klidně jsi mi mohl říct dole, že mě chceš jenom dostat do postele.“ Jackson měl alespoň tolik slušnosti, že se tvářil zkroušeně, jí to však nepomohlo, aby se cítila lépe. „Mrzí mě to. Ale dole jsem ti řekl pravdu: Nedaří se mi tě vytlačit z hlavy. Přesto uznávám, že tohle byla chyba. Kdybych byl střízlivý…, snad bych měl natolik silnou vůli, abych tě nesvedl.“ Znechuceně vyprskla: „Svaluješ to na whisky.“ Poprvé v životě na něm viděla chybu. Zjistila, že není takový, jak si ho vždycky malovala. Vyskočila z postele a roztřesenýma rukama se oblékala. Jackson propadl panice. „Co chceš dělat? Ne že to řekneš Erniemu!“ „Máš strach, co by ti udělal? To bys měl!“
11. kapitola
M
elody seděla sama v zadní části autobusu a plakala. Připadala si hnusná a bezcenná jako ještě nikdy. Potom co autobus vyjel z města, stěží vnímala, že zastavuje ve vesnicích a nabírá další cestující. Naštěstí obsazovali přední sedadla, takže Melody zůstávala vzadu bez povšimnutí. Po hodině a půl jízdy zastavil v Port Wakefieldu, místě vzdáleném sto kilometrů od Adelaidu. Několik cestujících vystoupilo. Ti noví hledali volná místa vzadu. Jedna starší paní s bílými vlasy si přisedla k Melody. „Brej den, drahoušku!“ pozdravila vesele a postavila si tašku mezi nohy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512199
100
e l i z a b e t h
h a r a n
•
n a v ž d y
s p o l u
Melody na ni sotva pohlédla. „Dobrý den!“ zamumlala slušně a otočila se zpátky k oknu. Slzy se jí do očí už nedraly, ale měla tak mizerný pocit, že jí nebylo do řeči. Paní si udělala pohodlí a z tašky vytáhla pletení. „Musím se nějak zabavit. Já bejvám za jízdy nervózní a štrikování mě uklidňuje. Proto taky sedávám radši vzadu, vodkuď nevidím na silnici.“ Melody pokývala hlavou, ale dál se koukala z okna. Paní zřejmě doufá, že si čas ukrátí také povídáním se sousedkou na sedadle, napadlo Melody. Za pravdu dostala již za několik minut. Žena se jí svěřila, že jede do Moonty za sestrou. „To je milé,“ poznamenala. Nechtěla působit nezdvořile, na druhé straně nedokázala předstírat zájem. Měla však dojem, že paní nepřestane zkoušet navázat hovor, a tak se snažila sebrat. „Ani náhodou! Budou to muka, to mi můžete věřit,“ odporovala sousedka. „Moje sestra je největší slaboch, jakýho si umíte představit. Kromě toho je líná jak veš. Domácnost má v hrozným stavu. Von je ten její totiž stejně línej. Takže tam budu celou dobu uklízet a domů se vrátím úplně zmožená. Tydlecty návštěvy mě umořej.“ „Nebylo by lepší, aby vaše sestra navštěvovala vás?“ napadlo Melody. „Cože? To by nejdřív musela vstát z gauče. Já bych za ní vůbec nejezdila, dybych naší mámě před její smrtí neslíbila, že se vo Gwen nejmíň jednou za rok postarám. Tak ten slib dodržuju. Sama žiju v Mount Gambieru. Je to pořádnej kusanec cesty, ale aspoň mám čistý svědomí.“ Melody zatoužila mít také čisté svědomí, nicméně pochybovala, že se jí to ještě někdy poštěstí. Rozhostilo se ticho. „A kampak máte namířeno vy?“ přerušila ho sousedka. „Do Paskevillu.“ „Na návštěvu? Nebo tam bydlíte?“ „Žiju tam… momentálně.“ Netušila, co jí budoucnost přinese. „Klidně mi můžete říct, že mi po tom je prd. Ale koukám, jak ste rozrušená. Nechcete si vo tom poklábosit?“ Melody se odvrátila k oknu. Zase měla slzy na krajíčku.
Ukázka elektronické knihy