98
louis l’ amour • mrtvý cizinec
samé říkal i Johnnymu. Ale proč by někdo Pina zabíjel? Vždyť byl docela neškodný. Nejradši se někde toulal, a že by se v práci přetrhl, to zas ne, snad jen při cejchování dobytka. Pokoušel se občas dělat i něco jiného, ale ve všem, nač sáhl, byl docela levý. A přece ho někdo… zavraždil. George tvrdil, že ho sprovodil ze světa úplně záměrně někdo, koho Pin nejspíš ani neznal. Proč ho tedy zabili? Na to se můj muž pořád ptal sám sebe a nenašel jiné vysvětlení, než že Pina zastřelili kvůli něčemu, co věděl, nebo podle někoho mohl vědět. George byl jako detektiv opravdu schopný, však víš. Měl k tomu dost trpělivosti. Pořád říkal, že něco jako dokonalý zločin ve skutečnosti neexistuje a že zločinec může mít šanci jedině v případě, že se špatně vede vyšetřování. Umínil si, že se bude případu Pina Dovera věnovat do té doby, než najde člověka, který ho měl na svědomí. A dostal se mu hodně blízko, víš? Proto ho taky zabili.“ „Myslíte, že ho někdo zavraždil?“ „Vím to. Snažila jsem se jim to vysvětlit, jenže si říkali, že jsem jen hloupá stará ženská. No, a když ho konečně vyjeli hledat, našli tam zem celou podupanou… přímo nahoře na okraji toho srázu.“ Odložila hrneček na stůl. „Bordene, tys pracoval u dobytka od doby, kdy jsi byl dost velký na to, aby ses dokázal udržet v sedle. Viděl jsi někdy stádo dvaceti nebo třiceti krav, které nikdo nehoní, aby se samy od sebe rozběhly až k samotnému kraji strmého břehu? Právě ten dobytek tam zašlapal všechny stopy a každou známku toho, co se tam mohlo odehrát, všude zůstaly jen otisky kravských kopyt. Jenže ty krávy tam někdo musel schválně nahnat… Sám víš, že nikdy nejdou ke kraji, pokud je k tomu někdo nedonutí. Tohle stádo tam
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512197
99
louis l’ amour • mrtvý cizinec
ale všechno zdupalo, takže je tam někdo zahnal… Žádný dobytek tam vlastně ani neměl co dělat. Všechna tráva tam byla spasená a běžná dobytčí stezka vedla právě pod tím útesem, však George jel zrovna po ní.“ Také Borden Chantry odložil hrnek. George Riggin nebyl žádný omezenec. Dokázal chladně a logicky uvažovat, což platilo i o jeho ženě. Znal paní Rigginovou už jako malý kluk a nikdy nezažil, že by se chovala nějak popleteně… I teď to byla bystrá, zvídavá a čiperná stará dáma. Když se zamyslel nad tím, kolikrát tady v kraji někoho zabilo padající kamení, měl dojem, že takovouhle smrt by člověk čekal asi ze všeho nejméně. „Nenaznačil vám George někdy, koho podezříval? A měl vůbec na někoho konkrétního podezření?“ „Myslím, že si byl skoro jistý. Ale mně nic neřekl, doma o svých případech nikdy nemluvil, jen výjimečně něco utrousil. Jestli někdo mohl vědět, co si o tom myslí, pak to byl Johnny McCoy. Proto za mnou taky Johnny onehdy přišel.“ „Johnny přišel za vámi?“ „Jistě, panáčku! A přiletěl sem, jako by ho někdo honil. Povídal, že by s tebou potřeboval mluvit, ale v soukromí, a chtěl se zeptat, jestli bych tě nepozvala sem ke mně, aby se tady s tebou mohl potají setkat. Tvrdil, že má své důvody, proč nechce jít přímo k tobě do kanceláře.“ „Byl střízlivý?“ „No, zrovna se probíral z opice, jestli víš, co myslím. Podívej, Johnny začínal být střízlivý zrovna v té době, kdy ho někdo zastřelil. Měl z něčeho náramný strach, ale nechtěl mi říct z čeho. Povídal, že George mě nikdy nechtěl do něčeho zamíchat a on k tomu taky nemá žádné právo. Ale nutně s tebou chtěl hovořit, a co nejdřív. Hodně na to spěchal, Bordene. A pak byl mrtvý. Zabili ho chvilku potom, co ode mě odešel.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512197
100
louis l’ amour • mrtvý cizinec
Borden stísněně poposedl na židli, která pod ním výhružně zaskřípala. Opatrně se natáhl po hrnku. Dover, Riggin, ten cizinec a naposled McCoy… čtyři nevysvětlená zabití za tak krátkou dobu, a dvě z nich mají zřetelnou souvislost. „Mrzí mě, že už tu není George,“ zabručel. „Já nejsem žádný detektiv. A jako muž zákona asi taky za moc nestojím, matičko. Jen se snažím dohlížet na pořádek, občas zavřu za katr nějakého opilce, aby se z toho vyspal.“ „Jen se tím netrap, synku. George si vždycky myslel, že bys byl na tuhle práci ten pravý. Povídal, že si nedáš pokoj, dokud všemu nepřijdeš na kloub, a to je to hlavní.“ Zase odložil hrnek na stůl. Trápilo ho, že nezná spoustu věcí. A zrovna takových, které jsou mnohem důležitější než jen slídit po ulici s hvězdou na kabátě. Bylo tu zavražděno příliš mnoho lidí. Jistě, žili v bouřlivých, násilnických časech, ale ty už zvolna pomíjely, a důkazem toho bylo i zdejší městečko. Pár prašných ulic, několik roztroušených stavení, většinou nepříliš starých, ale už poznamenaných povětrností, to zde stálo jako bašta proti bezútěšné pustině. Na tomto místě se lidé setkávali kvůli obchodu, aby si vyměňovali nápady, modlili se a učili. Dokonce i tohle zaprášené městečko na dobytčí trase mělo občanskou hrdost, jeho obyvatelé milovali svůj domov a chtěli dosáhnout toho, aby se zde žilo ještě líp. Smrt je přirozenou součástí života a v divoké zemi se musí počítat s násilnou smrtí víc než kde jinde. A neznamená to nutně jenom záhubu indiánským šípem nebo kulkou z pušky, člověk zde mohl zahynout všemožnými nepřirozenými způsoby. Mohl spadnout z koně před stádem splašeného dobytka nebo ho nabral na rohy zuřící býček či kráva, mohl ho shodit a udupat divoký mustang, nebylo nijak výjimečné,
Ukázka elektronické knihy