16. Planeta Eera
Naše loď vystoupila z hyperprostoru. Ocitli jsme se poblíž svou planet. „Eera a Fergu,“ pronesl Observer. „Jsme stále v Divokém vesmíru?“ „Samozřejmě,“ přikývl Observer. „Oblast Divokého vesmíru je obrovská.“ „Přistaneme na jedné z nich?“ zeptala se Jillová. „Ano,“ řekla Wissa. Oh! „Zkusíme zjistit, jestli zde nepřistála vesmírná jachta HATAR,“ pronesl jsem. Observer přikývl a navedl Rudý stín k menší planetě, která se jmenovala Eera. ▲ Rudý stín vstoupil do atmosféry zdejší planety. Počítač oznámil, že náš vstup místním ochranným systémem byl vyhodnocen jako nedovolený. Okamžitě se u naší lodi objevily dva létající objekty připomínající talíř.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512195
Létající talíře oblétly několikrát naší loď a pak se zařadili vedle nás. „Myslím, že nás chtějí navést na kosmoport,“ ozval se Observer. „To přece chceme taky,“ poznamenal jsem a srovnal rychlost s létajícími talíři. Rudý stín přistál na kruhovitém kosmoportu. Byli jsme jediná loď, která zde přistála. Létající talíře odlétly pryč, jakmile naše loď vypnula motory. „Nelíbí se mi ten klid,“ pronesl jsem a z lodi jsem vystoupil jako první. Observer byl hned za mnou. „Jestli se někdo o něco pokusí, zastřelím ho!“ procedila Jillová mezi zuby. „Nic nám nehrozí,“ ozvala se Wissa. „To nemůžeš vědět!“ ohradila se Jillová. „Vím to.“ Desátník Jillová mávla rukou. „Blbost!“ „Ten klid je divnej!“ pronesl jsem. „Je zvláštní, že nás nikdo nepřivítal, když o nás vědí,“ divil se Observer. Vzápětí se objevilo několik mechanických strojů. „Uvítací výbor už dorazil,“ sykla Jillová. „Nechtějí nám ublížit,“ ozvala se znovu Wissa. Observer se na ní podíval a pojal podezření, že je Wissa zná. „Už jsi s nimi jednala?“ zeptal se. „Ne,“ odvětila. „Nemůžeš tedy vědět, co chtějí.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512195
„Pozvou nás do kruhovité místnosti,“ spustila Wissa. „Výtahem do podzemí. Setkání se zdejšími vládci proběhne za několik minut.“ „Co jsi zač?“ zeptal se Observer. „Jsem Wissa a mám prostě zvláštní schopnosti.“ „Vidíš budoucnost?“ udivil se Observer. „Jsou to jen vize.“ „Příchozí budoucnost?!“ přidal jsem svůj dotaz, ačkoliv jsem tušil, že přesně takovou schopnost má. „Ano,“ přikývla. Během chvilky dorazila skupina mechanických strojů. Byli neozbrojení. „Pojďte-s-nááámi!“ řekl jeden mechaňák. Obrátil jsem se na Observera, který jen pokrčil rameny. „Oni umí naší řeč?“ podivila se Jillová. „Zřejmě o nás ví mnohem více, než my o nich,“ dodal jsem a naznačil jí, aby sklonila svou zbraň. „Směr-je-tudy!“ řekl ten samý a ukázal paží. Kývl jsem a vyrazil. Ostatní se samozřejmě přidali. Wissa se podivně usmívala. Jen Jillová byla jako správný voják ve střehu. ▲ Vše se stalo, jak Wissa předpověděla. Skupinka strojů nás zavedla velkému výtahu, kterým jsme se dostali do podzemí. Dovedli nás do kruhovité místnosti a pak odešli. Světle zeleně osvětlená místnost se stala v následujících několik minutách naším působištěm.
Ukázka elektronické knihy