ANNIE WESTOVÁ
hedvábnou texturu. Stáhl jí gumičku, která je stahovala, takže ho šimrala záplava měkkých vln. Zavřel oči, aby se lépe soustředil na silnou rozkoš. Aurélie zvedla ruce k jeho ramenům a držela se ho, jako by se ubezpečovala, že ji nepustí. Neměla se však čeho bát. Nehodlal totiž přestat. Lucien ji hluboce líbal. Hltal její chuť a jásal nad hladovou žádostí jejího jazyka, který se proplétal s jeho. Polkl hučivé zvuky souhlasu a povzbuzení, které vydávala. Byla tak nadšená a naladěná, že byl okamžitě tuhý. Tolik k jejímu předstírání, že ho nechce. Tiskla k němu pružné tělo, jako kdyby na ničem nezáleželo kromě potřeby dotýkat se a nechat ho, aby se dotýkal jí. Klesl rukou z jejího pasu, takže jí mohl sevřít hýždě a přitáhnout si ji blíž. Jako kdyby stiskl vypínač. Aurélie proti němu vyrazila boky a Lucienovi se zajiskřilo před očima, jak se mu všechna krev nahrnula do slabin. Přerývaně dýchal a ruce měl přilepené k jejímu žhavému tělu. Hned za ní byla pohovka. Dost dlouhá, aby pojala jeho vysokou postavu a dost prostorná, aby se na ní vešli oba. Ale Lucien chtěl víc než něco rychlého, než někdo přijde. Chtěl Aurélii celou a v soukromí. S ústy stále na jejích se sklonil a vjel pod ni pažemi s tím, že ji bere do postele. Neřekla na protest ani slovo. Místo toho jí oči plály stejně jako oheň v jeho těle. Alespoň se to nepokoušela popřít. Sevřené prsty za jeho šíjí vyzradily naléhavost. Ňadra se jí rychle zvedala a klesala, jako by nemohla nasát dost kyslíku. Znal ten pocit. Plíce mu mohutně pracovaly, nikoli z vypětí, ale v očekávání. Zamířil ke schodišti do svého soukromého bytu, když za sebou zaslechl zvuk. Ostré klepání na dveře a jak si někdo odkašlal. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512161