Všechno bude dobrý, Beth (Ukázka, strana 99)

„Jasně, nechápu, proč mě sem táhly. A i kdyby, co je špatného na změně barvy?“ řekl napůl ke mně, napůl k Matyldě a Hortenzii.

Ty dvě se otočily na podpatku a naštvaně odkráčely. „Já z nich jednou dostanu infarkt! Ach, ta dnešní mládež,“ postěžoval si Sam babičkovským hlasem, až jsme se všichni tři museli zasmát.

97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512104

31.

Překvapení

Po škole jsme s Alicí vyrazily k nám. Pověděla jsem jí o Samovi a ona byla ráda, že nám přijde pomoct s plánováním oslavy. Doma jsme začaly s angličtinou a za půl hodiny jsme byly hotové. „Zahrajeme si teď nějakou hru?“ ptala se kamarádka.

Sam měl přijít až za hodinu, tak jsme měly čas. „Hm… můžeme, ale nejdřív bych ti chtěla něco říct.“ Alice se pohodlně usadila a nasadila zaujatý výraz. „Včera jsem šla ze školy sama s náručí plnou těch dárků a na rohu náměstí jsem potkala Billa, Jožku a Šimona. Zastoupili mi cestu a chtěli ty věci, co jsem držela. To jsem si ale nenechala líbit, tak jsem se otočila…, a-ale oni mě stáhli zpátky a z-zmlátili mě. Naštěstí se objevil Sam a za-zachránil mě. Díky tomu ho znám. Chtěla jsem ti tohle všechno říct… včera, jak jsme seděly u Filipa na lavičce, jenže on už potom vyšel ven, tak jsem musela ztichnout.“ Po tváři mi stekla slza. Už mě opravdu štvalo, jak jsem pořád brečela. Nedivila bych se, kdyby se mi na tvářích udělaly brázdy v místech, kudy slzy tečou. Alice se nejdřív zatvářila nešťastně, ale potom její výraz ztvrdnul hněvem. „Musíš to říct! Ti kluci potom dostanou nějaký zasloužený trest.“ Vzápětí mě vzala za ruce a soucitně mi pohlédla do očí. „Beth, opravdu se svěř rodičům. Jinak bys z toho mohla mít další problémy.“ „Jo, to samé mi řekl i Sam.“ „Začíná se mi líbit čím dál víc,“ usmála se. „A co ti teda přesně udělali?“

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS512104

••• „Tak, Same, tohle je Alice.“ „Je mi ctí vás poznat, mademoiselle!“ odpověděl Sam žertovně, ale kamarádka se zatvářila velice potěšeně. „Takže, byly jsme s Alicí za Filipovou mámou a ta nám řekla, že by se oslava dala uspořádat jedenáctého března. Prý má rád Jump Park. Teď už jde jen o to zarezervovat termín a domluvit podrobnosti.“ „Já najdu něco na netu,“ nabídla se Alice.

Když jsme všechno zorganizovali, kamarádi se začali oblékat. „Počkej, ještě jsem se tě zapomněla zeptat, kam se hlásíš na tu školu,“ zastavila jsem Alici mezi dveřmi. „Myslíš tu humanitní?“ „Jo, přesně tu.“ „Ty tam chceš jít taky?“ rozzářily se jí oči. „No, jestli mám povolení,“ zavtipkovala jsem a ona mě radostně objala. „Chtěla bych potom být psycholožka stejně jako ty, akorát v nemocnici.“ „Pošlu ti odkaz na jejich stránky,“ řekla a potom se Samem zmizela na schodech vedoucích ke vchodu do domu.

••• Únor se nenápadně překulil v březen. Tajná party se blížila a pro mě byla takovým zářícím ostrůvkem v temném oceánu drcení se na přijímačky.

Jedenáctého března jsme s Alicí odešly ze školy už před obědem, protože jsme neměly moc času. Před budovou na nás čekal Sam. „Milé dámy,“ oslovil nás po cestě, „máte raději se šunkou, nebo s nivou?“ „Cože?“ nechápavě se na něj podívala Alice. „Myslely jste si, že bych přišel bez proviantu?“ zatvářil se uraženě.

Obě jsme se rozesmály, ale když z tašky vyndal obložené bagety, byly jsme mu nesmírně vděčné. Autobus se dokodrcal až do centra a my jsme vystoupili. Prošli jsme pár křivolakých uliček a vstoupili do obrovské haly. Koupili jsme si vstupenky a vystoupali na dřevěný balkon. Tam už byly přichystané prostřené stoly. Ještě jsme něco urovnávali a domlouvali jsme se s paní, která nás měla na starosti. Pak už mi ale zavolal Filipův taťka, že jsou u vchodu.

Rychle jsme zalezli pod stoly a čekali. „Proč jsme tady, tati? Říkal jsi, že do Jump Parku chodíme jen za odměnu!“ slyšeli jsme Filipa čím dál blíž.

Jakmile došel skoro až k nám, vyskočili jsme z úkrytu a vykřikli: „Překvapení!“ Filip se docela lekl a Editka, která stála po jeho boku, dokonce vypískla.

99 Ukázka elektronické knihy